Pražská pětice Market servíruje dost možná tu nejzajímavější mozaiku sofistikovaného popu, jazzu a post-punku s charakteristickým, kouřovým saxofonem a sytými synth plochami Pavla Víta. On figuruje jako producent a jeho charismatickým tvůrčím protějškem je zpěvák a kytarista Šimon Marek. A Certain Beauty je velký návrat a krev do žil lokální hudební avantgardy.
Byla to očekávaná záležitost nebo vystřelovací nůž vražený do vysychající scény, pachtící se ve ztracených časech, které vymazávají hudbu z vesmíru?
Dá se říct, že jako celek roztahuje A Certain Beauty křídla do nebeské šíře a opět se do nich zavíjí, křehká ve své intimitě, nespoutaná v rozletu. Erupce v průsečíku zvuků milionu světů. Hravý tah melodických štětců vnáší do prostoru malbu sta chutí, sta sonických výletů na hranici příčetnosti (Spatial Design) a vzápětí zpět do kruhu věrných přátel sedativního, kytarového riffu (Infinite Chivalry). Hned mě napadá, „Tohle je trip, který někdo pečlivě umíchal pro mě. Zasloužím si slyšet takovou hudbu?“ Napotřetí mě nepřestává uchvacovat harmonická krajina zpěvů v In Chalk a můžu se navždy nechat kolíbat na vlnách Hi. Co jste kluci, co jste to…?
Je tam správná vykolejenost a zároveň jistota v chodu, ideální dávka textů o tom, jak ti někdo podává brko a celej pokoj se ztrácí v tom malým plamenu na konci čáva, na kterým právě záleží. Výkřiky s podtónem šílenství i zcela altruistický ujištění, že život začíná právě teď. Kolekce arogantně zazpívaných, anonymních příběhů, naléhavost fatické funkce utvářející scénu města, které napůl existuje v představách. Noční světlo nese klid na rozvlněnou hladinu řeky, ale bez varování tě vcucne do své moci a odstřelí dál za okraj znetvořené galaxie plné velkých, zlých vlků.
Osobní vložka navrch tohoto patosu: deska se asi zapíjí lépe a jedovatěji tím, že přišla tak náhle. Jako nečekaná resuscitace na pokraji dechu, vakcína nebo mladý jelen lapený tygrem po měsíci hladovění. Slyšet a přemýšlet. Absorbovat hluboko. Jistá krása v tom je…
