Ostravský DJ, vizuální umělec a producent Metoděj Motýl vystupuje pod přezdívkou Strachkvas a začátkem listopadu mu vyšlo první EP s vlastní hudbou na nezávislém labelu Gin & Platonic. Strachkvas se nyní usadil v Brně, kde dokončil nahrávku Hedonic Treadmill, s níž mu pomáhal také Wim Dehaen z pražského kolektivu Genot Centre. Slyšíme na ní různé samply i kousky terénních nahrávek. Ty ale pro Metoděje nehrají významnou roli, jak říká v rozhovoru pro a2larm. Rozbité rytmy, naštvanost i radostné výbuchy zvukových koláží, groteskní stíny vybudované na beatech spolu s ambientními plochami vytvářejí kolekci, která graduje zrychlujícím tempem v tracku Soy Boy. Ten je nejvíce přímočarý, přesto v něm nenajdeme klišé typická pro současnou klubovou elektroniku.
„Samply zvuků robotů, zbraní, samply z počítačových her, nebo obvyklé trapové rytmy. Celá hollywoodská hi-tech sci-fi estetika, tak častá v post-clubové scéně, pro mě není zajímavá,” čteme ještě na a2larmu. Hudbě se věnuje asi osm let, ale po celou tu dobu se soustředil spíše na DJing. Nekompromisní ničení tanečních parketů s rytmy, kterými nechce za každou cenu dosáhnout líbivosti, končívalo v brzkých ranních hodinách. „Produkce vlastní hudby u mě byla dříve než DJing, akorát jsem s ní moc nevystupoval – to až letos, zhruba ve stejné době, kdy začal pomalu vznikat materiál na Hedonic Treadmill. Teprve teď mám pocit, že stojí za to mou hudbu prezentovat naživo.”
Hedonic Treadmill je dekonstruktivní – hlavně na poli rytmiky, a velmi disharmonické, spojené s tagy jako je post-IDM a experimentální elektronika. „Snažím se dělat hudbu, kterou chci slyšet v klubu, nemám moc rád slova experimentální, progresivní, to asi nejsou věci, co bych o svojí hudbě mohl říkat já, to ať posoudí ostatní. Na současné klubové produkci mě asi nejvíce baví široká paleta možných rytmů. Na svém EP jsem se proto snažil vybudovat takové, které jsou místy nečekané, a jindy hrozí, že se zcela rozpadnou, ale nakonec vždycky zase zapadnou do sebe.“
Strachkvasovo EP je jedním z prvních releasů na labelu Gin & Platonic, což je platforma, která nejdříve fungovala jako blog a nyní se začala soustředit i na vydávání nezávislých nahrávek. „Lidi z Gin&Platonic dobře znám, líbí se mi způsob, jakým svůj label vedou. Byl to vlastně jediný label, který pro mě dával smysl.”
