Jedna válka za všechny. Stroonův soundtrack Folklore Not War

Jedna válka za všechny. Stroonův soundtrack Folklore Not War

Nejnovější album Dalibora Kociána alias Stroona vyšlo záhy po česko-slovenské kompilaci Liptov. Chtělo by se tak přičítat vybraný námět trendu nebo se přinejmenším zamyslet nad případnými spojnicemi mezi oběma nahrávkami. Vznik Folklore Not War dávno předcházel momentu, kdy v pražském Punctu začali s realizací současného zpracování lidových písní z liptovské oblasti. Odlišnost obou děl však spočívá hlavně v přístupu k tvorbě  –  Stroon se tolik nezabýval možnostmi proměny či aktualizace samotného folklorního materiálu, ale spíše tím, jak hudebně předat téma války.

Stroonova bohatá hudební produkce čítá kromě vlastních desek rovněž divadelní nebo televizní soundtracky (např. hudba k seriálu Ikony). Také Folklore Not War je doprovodem ke stejnojmennému tanečně-divadelnímu vyprávění o hrůzách války, jež mělo premiéru před třemi lety, v dubnu 2018. „Ne vždy se válka dělá jim a tam. Jakou zprávu nám zanechali naši pra-pra-prarodiče?“ ptá se režisérka Alžbeta Vrzgula z divadla Uhol_92 prostřednictvím anotace k představení. Hra totiž staví na vzpomínkách slovenských pamětníků a pamětnic. Využití dobových lidových písní jako vyprávěcího prostředku tak z tématu docela logicky vyplývá. Hlavní role v divadle ztvárnily choreografka Zuzana Sehnalová a herečky Viera Šedá a Kaťuša Gurová, které současně propůjčily svůj hlas také skladbám Čo sa v svete deje, V Ostrihome a Hory Hory

Motiv války v soundtracku upevňují zvuky bubnů a řinčení. Jako futuristé obdivovali zbraně coby hudební inspiraci, Stroon přichází k problému z druhé strany a vytváří hudební situaci, která posluchači evokuje všudypřítomný chaos bitvy. „Do kdy bude válka, to nevěděl nikdo, jen že do posledního chlapa bude trvat,“ snaží se nám hlas v jinak instrumentální nahrávce Výkrik přiblížit Bratislavu v útrobách zmítanou násilnostmi a nekonečnost i zmatení, které každý takový střet přináší. Promluva herečky vytváří pojítko mezi hudbou a divadelní hrou, ale bez ohledu na to funguje i jako plnohodnotný prvek skladby.

Stroon ve svém novém počinu válku estetizuje, ale vyhýbá se přitom patetickým povzdechnutím i pompézním pokusům o vykreslení velikosti bojů. Deska a inscenace vypichují tragédie jednotlivců, kteří se snaží mít s děním kolem sebe co nejméně společného, místo aby předkládaly zobecňující pohled beroucí v potaz jen masy v podobě armád. Folklore Not War není jen nahlédnutím do konfliktů, o nichž vyprávějí folklorní písně prarodičů. Divadlo Uhol_92 a Stroonův soundtrack nemluví o jedné konkrétní válce – vzpomínky jsou vytrženy z kontextu historie a proplétají mezi sebou válečnou zkušenost napříč časem i kontinenty.

Komentáře

vychází za podpory

EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.