Cykličnost, nekonečno a návrat od konce k začátku. Jestli je Emanuele Rossi alias Oroboro požírač ocasu nevím, zdánlivě nekonečné smyčky elektronické abstrakce a bombastických beatových explozí ovšem splétá s přehledem. Svůj osobitý zvuk začal rozvíjet zhruba před čtyřmi lety na debutovém EP Wild Mutation, jenž záhy doplnil sci-fi releasem Harkonnen odkazujícím na vojensko-industirální vládnoucí rodinu planety Giedi Prime z eposu Duna.
Italský producent, který se věnuje také hudbě pro experimentální divadlo, ve svém rodném městě Cesena v únoru vydal nové album u tuzemského labelu Gin&Platonic, kde dříve již tak bohatá paleta zvuků a ozvěn nabírá grandiózních rozměrů. NOVOID, jak se deska jmenuje, ukazuje na poměrně sevřeném prostoru sedmi relativně krátkých skladeb, že méně je někdy více a všechny tracky doslova hýří obsahem, který se neúprosně valí skrz pletivo z coveru tohoto releasu, za jehož designem stojí tradičně Jiří Macků.
Dokonalou demonstrací Rossiho produkční ekvilibristiky budiž prostřední skladba TOTALNUMB, která začne jako ústřední téma z dětského animáku, jen aby vygradovala do zběsilého chaosu – jeden beat zakopává o druhý, ten se však nakonec také zpomaluje a zavdává k restartu celé skladby a novým frenetickým mutacím, ty závěrem opět ústí do žvýkačkově-letního motivu.
Jubilejní dvacátá deska vydaná u Gin&Platonic je dokladem experimentálního chaosu a digitálního maximalismu. Nepochybuji, že brzy přispěchají s něčím naprosto jiným, obdobně zvrhlým. V tom nejlepším smyslu slova.
