Není Kurac jako Kurak. Česká kytarová vřava na straně jedné, litevská fúze elektroniky a jazzu na straně druhé. Kurak spadají k těm kapelám, které mi jako oříšek cvrnkly do nosu. A jak už to u takových oříšků bývá, většinou se stanou neodolatelnou závislostí.
Pobaltský hudební export není zrovna intenzivní, Kurak však mají předpoklady k tomu, aby Vilnius vyměnili za cestování po Evropě. Pohybují se totiž v čím dál oblíbenějších vodách moderního jazzu.
Jejich loňské EP Surface v pěti skladbách hledá (a nachází) propustné vrstvy mezi světem tradičních jazzových nástrojů a pultíkem plným tlačítek. Instrumentální downtempo pro noční dojezdy a první ranní rozjezdy, soundtrack pro milovníky chill-out klubů, kteří nemohou odolat představě symbiózy živého saxofonu a houpavých smyček loop station. Přesně tuhle polohu měli před dubstepem upřednostnit britští Portico.
Ostře sledované songy k vám posíláme každé pondělí v podvečer na našem facebookovém profilu.
