Baltimorská kytarovka v čele s charismatickou Janou Hunter letos vydala svou třetí studiovku Escape From Evil. Album, jaké loni vydali The War On Drugs „ztraceni ve snu“ by nám letos v létě chybělo. Nepodléhejte však nepochopení, nebavíme se tu o epigonství, ale o schopnosti natočit desku se silným repertoárem a prázdninovou atmosférou, písničkami k roadmovie, k cestě, jež je sama cílem. Čerstvou, nespoutanou, volností přímo vyzařující tak, že chcete opustit vše, co vás denně obklopuje a vyrazit s pár přáteli, které znáte třebas jen chvíli, na spontánní výlet. A každá z těchto kapel má svůj vlastní způsob vyjádření, jsou protipólem nejen díky mužskému a ženskému vokálu, instrumentálně jemnější Lower Dens bohatě využívají různých barev hlasu zpěvačky, která byla také jednou z vokalistek na posledním albu Trentemøllera.
Jana Hunter začala hudební kariéru sólově, když její debut Blank Unstaring Heirs of Doom vyšel jako první nahrávka na labelu Gnomonsong písničkáře Devendry Banharta. Momentálně nosí velmi nakrátko ostříhané vlasy podobně jako Sinead O'Connor, prezentuje se tak v maskulinním vzhledu a sama sebe považuje za genderové fluidum. Experimentálnější sexualitu nalezneme i ve videoklipu k singlu To Die in L.A. z aktuální novinky. Lower Dens se v něm očividně inspirovali surrealistickým filmem. Escape From Evil nás už sice těší od března, ale právě teď je snad to nejlepší období ho poslouchat.
Ostře sledované songy k vám posíláme každé pondělí v podvečer na našem facebookovém profilu.
