Kdo podpoří mladou tvorbu starších autorů?

Na české hudební publicistice mi vadí sklony k tunelovému vidění, v jehož centru je neustále vyzdvihováno jen několik málo jmen. Za poslední dva roky se, i když v jednotkách, vynořilo několik snah tuhle oblast rozvíjet. Nedá se ale stále ještě stále mluvit o rozmanitosti. Z jedné strany je tu výrazná absence peněz v tomhle odvětví a potom také, bezpochyby s tím spojený, nedostatek zájmu a času. Nedávný vývoj se dá sledovat na iniciativě Vinyla Academy, diskuzním bloku Lunchmeatu nebo projektech Audiovizuální sauna a náš HLUK (obojí podpořené grantem EHP určeným právě na rozvoj kulturní publicistiky). Zásadní silou v této progresi je pak cena Jany „Apačky“ Grygarové pro mladé publicisty a publicistky.

V Čechách je to cena ojedinělá a ve velikostně i geograficky srovnatelných zemích jako Rakousko nebo Slovensko takové ocenění úplně chybí. Oproti tomu třeba v sousedním Německu je předáváno hned z několika rukou. Jen na prestižním festivalu Reeperbahn soutěží publicisté ve čtyřech kategoriích, třech podkategoriích a stejně tak třech jazycích. Cena ze série Listen to Berlin Awards zase zviditelňuje publicisty, kteří se svou činností nejvíce zasloužili o rozvoj berlínské scény. Pouze kategorie pojmenovaná New Perspective je přitom omezená věkem třiceti let. Česká cena končí už na dvaceti sedmi.

Asi není třeba se dohadovat o tom, jestli s tvorbou začínají jen mladí – to si samozřejmě nemyslí ani zástupci cen Vinyla. Ti kromě zmíněné ceny za publicistiku letos ve spolupráci s Bastl Instruments poprvé vyhlásili také výzvu Bastl Electronic Track, ohraničenou věkem 25 let. „Snažíme se motivovat lidi na startu, a právě jim můžeme nabídnout adekvátní pomoc. Když se starší tvůrce/kyně rozhodne vstoupit na scénu, je tu velká pravděpodobnost, že má zkušenosti, zázemí či prostředky, aby si tyto věci opatřil/a sám/a. Věk 25/27 je obecně doba, kdy se lidé (třeba po VŠ) rozhodují, kudy se bude ubírat jejich cesta, a právě podobná výzva je může pomoci nasměrovat,“ přiblížil myšlenkové pochody organizátorů koordinátor Vinyly Tomáš Grombíř a doplnil: „Věkový limit byl nejvíc diskutovaným tématem a není vyloučeno, že bude v příštích ročnících upraven. Intenzivně jsme ho řešili a konzultovali (v případě výzvy BET) jak se zástupci partnera (společnosti Bastl Instruments), tak s několika lidmi z producentské scény (kteří budou v porotě).“ 

Je škoda a zároveň skvělá práce Vinyly, že jediné prostředí, se kterým je možné cenu srovnávat, je mnohokrát větší Německo. Přes nepoměrnost těchto dvou publicistických revírů ale považuji obě zmíněné ceny za dobrý zdroj inspirace, jak systém ocenění zkonstruovat. Protože cena je především motivací a inspirací celé komunitě, je potřeba, aby reflektovala a dodávala jí to, co lidem v ní chybí. Mně schází rozmanitost, která je reálně rozhodně větší, než se zdá při sledování toho mála dění, které se kolem hudební publicistiky odehrává. Cena, jež by vzala v potaz nejen mladou tvorbu, ale i práci už zavedených autorů by dokázala „scénu“ věrohodněji reflektovat a tím pádem snad i více rozvíjet. Vedle toho větší počet rozdaných cen v různých kategoriích udělá scénu na první pohled přátelštější pro mladé autory. Indikuje navíc, že neexistuje jen jedna správná cesta, jak hudební publicistiku dělat. Samozřejmě je otázkou, kolik kategorií je množství úměrné eventuálnímu počtu tvořících autorů. Má-li cena inspirovat a probouzet chuť psát o hudbě, měla by prvně nabídnout vzory, s nimiž se dokážou identifikovat všichni potenciální účastníci a teprve poté je kategorizovat na mladé, starší, začínající nebo profesionály. Asi nikdo si totiž nemyslí, že ten, kdo začíná s jakoukoliv tvorbou ve vyšším než studentském věku, nepotřebuje podporu – a možná zrovna takoví autoři jí ocení nejvíc.