Berme to jako rozcestník: nový remix I Love 69 Popgeju pochází z dílny Dominika Gajarského, resp. jeho sólového projektu Slowmotiondancer. Ten poslední dobou přichází s jednou novinkou za druhou, ale na tu ohledně Palermo stále napjatě čekáme. A Popgeje jsme vyfotili onehdy v Praze. A remix Popgejům zprostředkovává sakrální tvář, málem něžnou…
Prodíral jsem se větrem a pak si uvědomil, že jsem dlouho neslyšel The Microphones. Jeho kultovní The Glow Pt. 2 otevírá právě tato skladba. Jelikož se rád procházím také stránkami Genius, otevřel jsem si i tu věnovanou tomuto zapomenutému géniu. Nezklamal jsem se, Elverumova předchozí skupina se jmenovala The Thunder Clouds (ta současná pak Mount Eerie) a skončila ve chvíli, kdy skončil vztah s člověkem, s nimž vznikla.
Apokalypsa udeřila na Prahu. V prostorech The Chemistry Gallery se odehrála vernisáž Jana Vytisky pojmenovaná Tak špatný jsi, jak praví klepy, tak ďábla zveš, až k tobě vejde. Když pokročila noc, v přináležícím sále začla konceptuální show projektu Vicena. Poté rozhostili spoušť ostravští I Love 69 Popgeju.
Midi Lidi se vrací, 15. června po pěti letech vydají své čtvrté album Give Masterpiece A Chance!, na němž se podíleli všichni členové skupiny (včetně někdejší Markéty Lisé, dnes vystupující pod pseudonymem Kutya). Jako podnázev novinky zvolili heslo „Udělej si čas na život”. To zrcadlí pocit skupiny, že má jít o její nejhitovější nahrávku. V návaznosti na skladbu Lux, která byla rovnou doprovozena klipem, nyní Midi Lidi přidávají coby lákadlo ještě tři další.
Radiohead před nedávnem vydali nové album, A Moon Shaped Pool,čemuž předcházelo dlouhé, tajemné mlčení. Když přišla první skladba, byla vlastně už nějaký ten rok uleželá. Uzrála na jejich nové album i True Love Waits, která má víc jak dvacet let. Přesto do té doby vydána nebyla, neboť Yorke potřeboval nabýt dojmu ujištění, že má skladba jako nahrávka smysl. Na YouTube je tak k poslechu třeba akustická verze Thoma Yorkea. Radiohead ji zahrají nejblíže na berlínské edici Lollapaloozy.
Jean-Michel Jarrevydalna začátku května své patnácté album, druhé ze série pojmenované Electronica. Jeden z otců francouzské elektronické hudby se na,dle jeho vlastních slov, nejambicióznějšímprojektu setkává spestroupaletoujmen. Nyní si v rámci soutěže přisadili Ondřej „Sifon” Anděra z WWW.
Pandoo vyhrál 1Band2Play a míří si tím pádem zahrát na Colours of Ostrava. A do toho se blíží finále Startéru, kde mu konkurují Overland Inn a ROLE. Eklektický romantik s houslemi, rozjuchané klávesy a jiné krabičky, něžný hlas navrch, začíná českým éterem patřičně rezonovat…
Sad songs make me happy, pronáší mimo jiné Troy Von Balthazar ve Vídni, v malém klubu Rhiz, kde mezi jeho tesknými písněmi občas zahřmí nad ním projíždějící vlak metra. Zavřené oči, vichr, déšť.
Moimir Papalescujena české elektronické scéně zavedená značka, kromě The Nihilists zajeho jménem stojí také třeba Vanessa,jindy Die Alten Maschinen. Papalescu2anebdvaastronautina oběžné dráze,jak o sobě tidva uvažují,je aktuálníprojekt. Jak název naznačuje,Moimira doprovází další Papalescu,jeho jedenáctiletýsyn Miki. Spoluvydali prvnísingl a dokonceroku slibují plnohodnotný debut.
Málokdo dostojí určitému pojmenování natolik, aby se nestal karikaturou. Když se ale řekne o Troyi Von Balthazarovi, že je klaun, při pohledu na jeho texty či poslechu ukňouraného vokálu lze nabýt takového dojmu docela snadno. O to zajímavější je postupné odkrývání, že to kupodivu funguje. Teskná melancholie neudeřila nikdy uhrančivěji a ještě před Prahou vlna zasáhne Vídeň, a to v klubu Rhiz, navíc s Johnem Silverem.
