V olomouckém letňáku se předvedli Kangaroos in Austria, Tilikum a Frau Zwei. Dotáhli je sem lidi z kolektivu Hlubina, v jejichž podhoubí cítím napojení na lokální SF mini, skate, diy, umění a všechno to dobré okolo. Název mimo jiné připomíná sedmimílový skok alternativních akcí po cestě z Ostravy do Olomouce. Hlubina a lidi okolo už na letňáku předvedli, že dým umí, a to v rámci jednodenního festivalu Hlubina 0. Těšme se na další koncerty třeba na místě SF mini.

Třetí ročník Fajfr štýlu, festivalu, který je celý organizován jen z dobré vůle a za dobrovolné vstupné, proběhl jednu krásnou zářijovou sobotu. V areálu bývalé sklárny, jež nyní slouží jako skate club, se na pódiu vyřádili například nově vzniklí Levantadores, olomoučtí Leeb0rn, neúnavní střelci Chief Bromden a nezastavitelný vlak MMNK. Po delší odmlce se naživo ukázal také Jan Tomáš s ambientním live setem, živou elektroniku přetavil do mlhavého prostoru producent Bariel. Po smrtící vsuvce V0NT doprovázeli návštěvníky do ranních hodin Ana Mi a pražský abstraktní čaroděj Ancestral Vision.

Konečně se něco děje, lokálně okolo Olomouce už se to rojí koncerty a akcemi. Mezi nimi alternativně a letos i velmi tvrdě vyvstává Oakfest v Dubu nad Moravou. Tradičně benefiční festival letos podporuje bodrou službu v sociální oblasti, kde se peníze nedostávají, kór kvůli viru (a krátkozrakosti současné dotační politiky). Ekologický provoz, bio občerstvení okolních dodavatelů a sympatický DIY jak z praku.

Pro termín konání vybrali pozdní léto po hlavní festivalové sezóně a dětských táborech, za venue zvolili dnes už dobře ověřený vernéřovický Soulkostel v broumovském výběžku, line-up tvořily spřízněné kapely, favoriti letošních festivalů, ale především několik zahraničních hostů, kteří celý festival posunuli ještě o úroveň nad průměr místní festivalové produkce. Psychedelic Umami vybrali úzce zaměřený line-up kytarové psychedelie, krautrocku a shoegazeu a tím taky zacílili na celkem jasně definovanou diváckou základnu. Od počátečního koncertu sice na stagei kvůli masivně vybaveným pedalboardům nebylo kam šlápnout, pozitivní zato bylo, že ne všechny kapely hrály na Jaguary a Jazzmastery, a dalo se mezi nimi tedy aspoň základně orientovat.

Poslední prázdninový den a PAF v neobvyklém letním počasí, jako tečka za vedry a festivaly, jako pozvánka na zimní plnokrevný festival. Přes den to vypadalo na rodinnou akci - mladí, staří, rodičové a odvěcí kamarádi, pomalu a rozvážně zakládající táborák, pocucávajíc pivo. Tedy nebýt rychty z těžkotonážní aparatury a kontrolerů DJů. Hudba se postupně prolínala a křižovala napříč elektronickými žánry, syntézou digitálních zvuků a tradičních nástrojů, i zpěv zazněl a zrovna v náladě loučit se s vřelými, bezstarostnými dny.

Přátelský a komunitní karneval hudby, který nezastaví ani nepřízeň počasí. Vlastně se s tím trochu počítá. Za pět předchozích ročníků se strhly bouřky, uragány, deště i vichřice, a přesto trvá. Ten letošní nabídl muziku Kittchen, Deadbeatz, Humdrum Lighthouse nebo Prago Union. Zvučný line-up naplnili také DJ's z různých končin, bohatý karnevalový program a požár čapího hnízda. V davu tisícihlavých akcí je Letiště v Hranicích příjemnou výjimkou, která pumpuje Jet B a chillin' atmosféru.

Přísně komunitní, vznosně benefiční, porcelánově ekologický, vpravdě lokální, hudebně alternativní. Tak by se ve zkratce dal popsat Oakfest, který letos v sedmé inkarnaci rozjásá Dub nad Moravou. V minulých ročnících (2006-2018) na dub tohoto festivalu usedli zvuční opeřenci – od tvrdších GNU po lyrickou Vltavu, úderné Tomáše Paluchu, Please the Trees, Už jsme doma, B4 a mnoho dalších. Letos rukují třeba Dunaj, Fetch!, WWW Neurobeat, Permon Balet Superstar, Sunset Trail, 1flfsoap, Ventolin a taky starý známý Negero, Koonda Holaa a Šrouby. Festival se nese v duchu motta Umění promlouvá. Představí tak díla umělkyně Kateřiny Olejníčkové, výtvarníka Martina Chvíly a tajemné Lussia Eddie. Navíc snad to, že výtěžek putuje na pomoc a podporu práce s dětmi a dospívajícími a ve zkratce k zajištění zdravého vývoje jejich osobnosti, což už je práce sociálních služeb olomouckého P-centra, spolku. A více už k myšlenkám festivalu odpovídá organizátorka a terapeutka Markéta Rodryčová.

Ane Bjerkan rozechvěla dechy svého aerofonního nástroje zbytky zimy, kterou jsme s sebou přitáhli. Vibrato spustila takové, že jednomu začalo být docela úzko. Čistý a pevný zpěv tomu jen nahrával. Dvě ženy, kterých jsem si všiml odcházet, plakaly. Nevydržely ani na začátek koncertu Kalle s doprovodem kapely. Litovali nejspíš rozchodu a nesnesly dál při takové hudbě vzpomínat na ukončený vztah. Na koncertě je třeba trošku od sebe poodstoupit a snažit se vžít do všech možností hudby, která zrovna hraje. Někdy je to obtížné. Tehdy nejvíc, když v tichých pasážích zaslechnu otylého souseda křoupat extra vysmažené domácí brambůrky z nabídky kuchyně klubu. Úrodný hnůj pro mé neurózy pane. Jen si klidně hryžte, žvý-kej-te, stejně si Ane poslechnu i doma.