Naposledy se vrátím k letošnímu Creepy Teepee, které s nálepkou „hipsterské a elitářské“ ztrácí v popisu to nejdůležitější: hudbu. Když jsme o tom festivalu kdykoliv začali diskutovat, existoval vůči němu výraznější předsudek, než vůči kterémukoliv klubu, co znám. Přestože se považuju za posluchače středního proudu, rád se nechám překvapovat, což je pro mě jinde opomíjený cíl festivalu, a přitom věřit, že přede mnou stojí někdo, kdo tím, co představuje, žije. A to kutnohorští stupňovali a splňovali znamenitě. Na otázku, jestli ty koncerty nejsou víc show, než hudba, stále nedokážu nalézt odpověď. Julii Holter mám nicméně stále radši. A patten. A nezapomínám na české At Bona Fide, Dying Breed a Mykkiho – kvůli nimž jsem zapomínal, kde jsem. Není to tedy snad správná otázka. Pokud vás to zajímá blíž, podívejte se tady: máme fotky, gify, rozhovor s pořadateli, střípky.
