Bilanční žebříčky jakoby se staly soutěží, když některé směrodatné servery už na začátku prosince píší tečku (Pitchfork) a jiné ještě dřív (NME). A tak všem – labelu, fanouškům, ale i anketám – vytřela R&B legenda zrak týden před Vánoci.
Bylo třeba promluvit, říká D'Angelo, který své třetí album, příchozí po nekonečných čtrnácti letech, prvně jmenoval s doprovodnou kapelou The Vanguard. Nepochopitelné černošské cool zde vyvěrá každou skladbou, uhrančivá promenáda ze strany na stranu úplně vytrhne, neraději bych je zde všechny beze zbytku vysázel. Je to občas politické album, když jeho vydání bylo uspíšeno jako slovo proti rasismu, ale tahle je vášnivá, o lásce. Neposledně mě fascinuje přebal alba, na němž je zaprášený snímek davu a jeho propletených ruk, obličeje jsou skryté, není zde proto křik, ani navzdory názvu přehnané religiozní zatížení, jako spíš pocit sounáležitosti, že Black Messiah je pokynem k uvědomění si síly zvednuté ruky. Vlastně si nevybavím obal, který by mě loni tolik ukoval.
Silný ročník na české scéně jsme reflektovali ve větším reakcemi redakce a tímto příspěvkem uzavíráme námi vedenou šňůru těch nejlepších skladeb právě uplynulého roku. Čeká nás ještě jeden článek...
