Každý rok je potřeba hymna, a letos se jí bezkonkurenčně stala Two Weeks od FKA twigs. Neúnavná Tahliah Debrett Barnett přichází jako vetřelkyně – zpozorovaná jako tanečnice v tolika klipech popových hvězd –, která vzápětí ráda opanuje trůn multikulturní společnosti a nad celým svým debutem vyvěsí zlověstné verše renesančního básníka Thomase Wyatta: „Miluji jiného, a proto nenávidím sebe“.
Obdobnými slovy sálá právě tento hypnotický, i když oproti zbylým skladbám zvukem značně přímočarý, ústřední singl Two Weeks: „I know it hurts / You know, I'd put you first (I can fuck you better than her) / You say you want me / I say, you'll live without it / Unless you're the only / One who instigates“. Vzrušující frázování na podkladu hříšné poetiky naráží na hranice vkusu, hudebně se tematizuje ticho před bouří – ale co teprve když se svou hudbou tančí!
Píše se snadno, jak neuvěřitelně zamíchala žánry – nebo zase že rovnou vytvořila jeden svůj, vlastní. Uvěřit tomu lze nejposledněji s jejím kumpánem-producentem, skrývajícím se za ženským přízviskem Arca, tavícím vesmírná echa, vysílajícím inverze všeho lidského nazpět. I touto skladbou se, třeba že jen lehce, jako snad celým LP1, přehnaly jeho ruce.
Obdiv je zdá se zasloužený celosvětově: Přestože se do naší rubriky Ostře sledované songy od FKA twigs vybrala skladba z jednoho ze dvou neméně zajímavých EP, onen příspěvek vystoupal k vrchním příčkám v návštěvnosti této rubriky.
