Bilanční žebříčky jakoby se staly soutěží, když některé směrodatné servery už v prosinci píší tečku (Pitchfork) a jiní ještě dřív (NME). A tak všem – labelu, fanouškům, ale i anketám – vytřela R&B legenda zrak týden před Vánoci.
Deaths prošli složitějším vývojem – s několika různými jmény se propletli od vášnivého metalu k teskným syntetizátorům a geograficky postupují přes Česko od východu pomalu stále víc na západ. Dnes je Igor Bruso (a kteří další?) v Berlíně, skládá s rozvahou a občas se k nám i vrátí.
Každý rok je potřeba hymna, a letos se jí bezkonkurenčně stala Two Weeks od FKA twigs.
Dnešní výběr TOP SONGU je trochu specifický, poslední deska Drive-By Truckers s názvem English Oceans mne zrovna úplně neuchvátila, přesto se tam ale našla písnička, kterou (s dalšími dvěma, které jsem do této výroční rubriky vybral) považuji za vrchol loňského roku.
Carissa, úvodní skladba opěvovaného Benjiho. Taky nejlepší z celé desky. Příjemná monotónní melodie a do toho text balancující na hranici melancholie, hrůzy, bizarnosti...

Mám rád lidi, kteří sypou jednu písničku za druhou. Takový je i Alex G(iannascoli). Na internetu toho má snad stovky, já slyšel jen zlomek (tedy jednu desku), přesto mi to stačilo k tomu, abych na ní našel svůj nejoblíbenější song roku 2014.

Stefan Wesołowski navazuje na silnou vlnu neoklasické hudby, která koketuje s elektronikou. Soundtrack pro bloudění v barevném labyrintu gdaňského přístavu, neoklasická vlna od našich severních sousedů.
Dlouho jsem váhal, zdali do mého velmi úzkého výběru tří nejlepších písní roku 2014 tuto skladbu zařadit. Přeci jen, z objektivního úhlu pohledu jsem za posledních dvanáct měsíců bezpochyby slyšel mnohem více lepších songů. Nostalgie je však zákeřná věc a já nemohu jinak.
Rok se s rokem sešel a já se opět rozplývám u projektu italského skladatele a německého industriálního eklektika. Loňský uhrančivý avantgardní hudební recitál Still Smiling se totiž letos dočkal pokračování v podobě EP Spring.
Bylo by přímo hříšné opomenout také letošní počin pom pom žánrového chameleona Ariela Pinka. V indie popu září v tomto roce jako jasná hvězda vyvolávající diskuze a obdiv. Celé album je procházkou po Říši divů a One Summer Night vás zavede tam, kam jste se vždycky chtěli podívat.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.