Dlouho jsem váhal, zdali do mého velmi úzkého výběru tří nejlepších písní roku 2014 tuto skladbu zařadit. Přeci jen, z objektivního úhlu pohledu jsem za posledních dvanáct měsíců bezpochyby slyšel mnohem více lepších songů. Nostalgie je však zákeřná věc a já nemohu jinak.
Letošní návrat party post-punkových trudnomyslníků smyl velkou řadu pochybností. Interpol udělali za slabší chvilkou, kterou si vybrali s podprůměrnou třetí a vyloženě špatnou čtvrtou deskou, mírně přerušovanou tlustou čáru a s pětkou El Pintor oprášili zašlou atmosféru své charakteristické kytarové temnoty.
My Desire je pak pro mě nejlepší skladbou, kterou Paul Banks a spol. nahráli od dob Antics a čarovné balady Not Even Jail. Po deseti letech jsem se od nich dočkal kousku, který mohu točit do zbláznění. Intenzivní, tíživě pronikavý riff, ztrápený Banksův baryton, zacykleně padící, naléhavé bicí, otevřené rány prohlubované zhuštěnou gradací – vše do sebe zapadá s na míru ušitým videoklipem plného potu a slz, smradlavého cigaretového kouře a štiplavé chuti rozlité whiskey, záplavy smutků, zoufalosti a přeludů trvalého deliria.
