Rok se s rokem sešel a já se opět rozplývám u projektu italského skladatele a německého industriálního eklektika. Loňský uhrančivý avantgardní hudební recitál Still Smiling se totiž letos dočkal pokračování v podobě EP Spring.
Blixa Bargeld a Teho Teardo na něm přinesli pět skladeb – dva covery a tři sirotky, kteří se na rok starý plnohodnotný počin nevešly. Celkovou kvalitou je Spring pokulhávající, skladba Nirgendheim však ostře ční a atmosférou překrývá všechny nedostatky.
Apokalyptický symbolismus nočních můr je předkládán na kradmém a ponurém staccatu dřevitého kontrabasu, naléhavé smyčce utahují nepovolitelnou smyčku, škrtí a drtí, temný Bargeldův deklamující baryton vetkává pocitům tušených běsů reálnější podobu metaforickým řetězcem slov. A když se závěrem rozezní roztřesená foukací harmonika, před snovou zkázou není úniku. Neznám hutnějšího minimalismu.
Blixa Bargeld se letos sice velkolepě navrátil ke svým Einstürzende Neubauten a natočil s nimi koncepční opus Lament, jeho dozvuky projektu s Teho Teardem pro mě však mají mnohem opusovější parametry.
