Instantní jaro Bonoba, podivný folk Cancer, počítačově generovaná hudba Flow Machines, malý velký folk Hand Habits, ambientní jazzové ticho Nobody Jazz Ensemble, rozverný folk-pop Tik Tu a severská elektronika Varga. Británie, Dánsko, Francie, USA, Česko, Ukrajina, Švédsko. Stačí? Tak místo krosny sbalte přehrávače a pojďte si hrát na cestovatele spolu s námi. Druhý letošní Bedekr je tady.
Bonobo – Migration
Čtyřletá dovolená Simona Greena aka Bonobo je pryč a na jejím konci vidíme deník s názvem Migration. Po otočení jeho první stránky nás do příběhu uvítá mírumilovná sinusoida pilotního songu Migration v aranžmá klavíru, zvonečků a špetky futurismu, jakou už moc dobře známe z předchozí desky The North Borders, která odstartovala novou éru nesoucí se v duchu „méně akustična, více futurična“. Skladba na sebe postupně vrství další a další stopy a ve svém závěru krásně rozkvétá.
Pokud patříte mezi ty, které absence zpěváka spíše rozčiluje, určitě nevynechejte Simonovu spolupráci s éterickou Nicole Miglis. Surface přináší komplexní obraz alba – radost, uvolnění, a melancholie zabalená do úhledného čtyřminutového balíčku. Jednotlivé vlny se prolínají v pulzujícím přílivu libozvučných tónů i hlasu Nicole, s ubíhajícími vteřinami se však ani na moment nezastaví a v mírumilovném proudu gradují do zářivého ztracena.
Albu jako celku bych dala krycí název ‚instantní jaro‘. Do pochmurné dlouhé zimy vneslo optimistické paprsky a jen co se k ustupujícímu sněhu přidá první sluníčko, trochu čerstvější vzduch a možná i nějaká ta vlaštovka, skutečně uvěřím, že stresující období doznívajících novoročních slev a zkouškového období je pryč. Bonobo si oproti minulému albu pustil více k tělu práci s vokály a opustil od sešněrované pravidelnosti, což dalo za vznik hodinovému putování na pohodových lo-fi vlnách, kterým však ale nechybí typický orchestrální doprovod. (kh)
Cancer – Totem
Jak se původní utrpení může během tří, čtyř poslechů změnit v jednu z letošních nejoblíbenějších folkových desek? Netuším, ale u Totemu, debutové desky dánské dvojice Cancer, se mi to přihodilo. Kamenem úrazu pro mnohé bude zpěvákův hlas, který je posazený v nepříjemně vysoké poloze, a navíc podivně „kňourá“ a „mečí“. Jakmile se však člověk přes tohle přenese (a nakonec v tom ještě najde zalíbení), dostane se k příjemně srdcebolnému, melancholickému, a přitom unylosti prostému písničkářství, jehož melodie stojí (většinou) na nezvykle rozladěné a zkreslené kytaře a strojově až profesorsky rytmických bicích. Keaton Henson po dánsku? V některých náznacích nepochybně. Škoda jen, že si celá deska neudrží kvalitu počátečních skladeb. Druhá půlka je jaksi navíc. Zaposloucháte-li se, s čistým svědomím skončete u písně číslo sedm. (tf)
Flow Machines – (Songs)
Flow Machines postoupili se svou skladbou Daddy´s Car do semifinále světové písničkářské soutěže. Na tom by nebylo nic zvláštního. Kdybychom pominuli fakt, že Flow Machines není člověk, ale počítač. Ano, čtete správně. Flow Machines je totiž ve Francii vyvíjená umělá inteligence, která se učí skládat hudbu na základě algoritmů a neuronové sítě. Stačí jí korpus skladeb, které si pak sama rozebere na jednotlivé elementy a poskládá je do vlastní melodie a/nebo vlastního textu. Natolik chytlavě a zajímavě, že už oslovuje i mezinárodní poroty. Vrchol eklekticismu a montážní školy v přímém přenosu. Konkrétně Daddy´s Car je skladba na bázi písní Beatles a přes jeden a půl miliónů zhlédnutí na YouTube svědčí o zajímavosti projektu a hitovosti skladby samotné zároveň.
I další „pokusy“ Flow Machines nezní zcela uměle (byť určitým nedokonalostem a robotickému hlasu se skladatelský systém stále nevyhne). A je jedno, jestli se jedná o náčrt nové skladby Johanna Sebastiana Bacha, atmosférou nashvillských písničkářů načichlou baladu (Ballad of Mr. Shadow), éterický divno folk (Où est passée l’ombre) či samplování s šedesátkovým nádechem (Son#2). Flow Machines přitom skládá buď zcela sama, nebo funguje i jako asistent již zavedeným interpretům, kteří pomocí ní sami sebe „remixují“ nebo hledají nové formy vlastních skladatelských nápadů. Proběhl už dokonce i první koncert, v němž byly výtvory Flow Machines přehrány živými hudebníky. Tohle bude zajímavé sledovat do konce… (tf)
Hand Habits – Wildly Idle (Humble Before the Void)
Pod monikerem Hand Habits se skrývá americká písničkářka Meg Duffy, fajnšmekři by ji mohli znát jako kytaristku v doprovodné kapele Kevina Morbyho. Její debutová deska Wildly Idle může na první poslech odradit jistou monotónností – na délce zhruba 50 minut Duffy představuje sbírku jednolitých skladeb, jejichž tempo či nálada se takřka nemění. Nicméně byla by škoda na desku zanevřít jen kvůli tomu, že postrádá „drive“. Její sílu vidím právě v její poklidné, až meditativní atmosféře, kterou skvěle dokreslují chytlavé melodie připomínající devadesátková alba Lisy Germano. Malá velká deska, nejoblíbenější track: Sun Beholds Me. (jz)
Nobody Jazz Ensemble – The Fading Shade
Nejtajemnější český kolektiv vydal ani ne po tři čtvrtě roce novou nahrávku. A jejich instrumentální experimentální jazz se za tu dobu proměnil. Zatímco na debutu Voices in the Dark se pouštěli spíše do free jazzových kompozic s elektronickým podkladem a nebáli se hlasitějších pasáží, na The Fading Shade se zcela jali prozkoumávat podoby ticha a pomalého toku ambientu. V hlavní roli klavír, přizvukují nenápadná trumpeta a neslyšně vyťukávající bicí. Noční nahrávka ve své nejčiřejší podobě. Dramatická, napínavá, atmosférická, ale zároveň nevytrhávající z polospánku a zvláštně uklidňující. Subtilní a prchavá jako blednoucí stíny. Voices in the Dark byl dark jazz, skrýval v sobě prchavou bázeň a promlouval naplno, The Fading Shade je night jazz, dozvuk předchozí kapitoly, který místo ždímání emocí a zřetelné formy šeptá a pomalu vypíná poslední indikátory. Po poslední skladbě už hraje jenom REM. (tf)
Tik Tu – Shuma
Tipuju, že tak devadesát procent mé oblíbené hudby spadá do kategorie „temný, teskný a depresivní“. Občas ale dostanu akutní chuť to něčím vyvážit – a Tik Tu se zjevili jako na zavolanou. Trio ze západoukrajinského města Ternopil debutuje albem plným veselých, rozverných, rozjuchaných skladeb, albem pestrobarevným jak na obalu, tak uvnitř. Kombinují elektroniku s živými nástroji, míchají styly, nálady, zpívají ukrajinsky, anglicky a litevsky. V deseti písních vás pozvou na výpravu do hravého světa fantazie, tak trochu do nikdy nekončícího dětství.
Nejsem si úplně jistá, kdy se přelomí tenká hranice mezi skvělou bezprostřední zábavou a otravným pouťovým kolovrátkovstvím, ale i po desítkách intenzivních poslechů tomu přehoupnutí Shuma pořád odolává. V porovnání s další ukrajinskou kapelou, která si libuje v podobné estetice, s dvojicí Zapaska (Pavlo Nečytajlo ostatně na albu hostuje), se mi zdá, že se Tik Tu občas uchylují až k přílišné líbivosti. Shuma je nicméně ideální deskou na překonání a definitivní zabití jarní únavy. Ne… To určitě ještě víc než to. (hp)
Varg – Nordic Flora, Pt. 2, en Ros röd som Blod
Jonas Rönnberg aka Varg. Stěžejní postava severské elektroniky posledních let a spoluzakladatel labelu Northern Electronics rozjíždí sérii Nordic Flora, na které kombinuje všemožné hudební přístupy s technem. Ambient, field recordings, noise, ale třeba taky free-jazz.
První díl s názvem Heroine je až na výjimku (Heroine II (Cry For You)) poměrně přímočarý a taneční. Druhý díl (vycházející na nejaktuálnějším labelu světa Posh Isolation) však stojí na úplně jiném levelu. Atmosférické synťáky jak od Vangelise (En tulpan blå som blod, Charm) střídá popíček jak od Trentemollera (Inga droger Ingen parfym) nebo útržky záznamu z metra (Salem I).
To, že má Varg techno zmastrované, je tak nějak všem jasné, nicméně co čekal asi jen málokdo, jsou poslední dvě skladby, kde upouští od klasického pulzu techna a noří se do vod free-jazzového bubnování doplněného noisem a upozaděnou temnou melodií. Själagårdsgatan aneb variace na soundtrack k Birdmanovi. Jenom brutálnější a podpořená elektronickou orbou. Desku geniálně uzavírá impozantně gradující Salem II. Pouštím si jej při refreshování boomkat.com, kde čekám na předobjednávku třetího pokračování s názvem Gore-Tex City. (fh)
