Leckoho občas popadne touha uniknout spárům civilizace a techniky a zmizet někde v lese. S myšlenkami na Jacka Kerouaca podniknout cestu napříč Amerikou. Ovšem ne autem, ale pěšky. V kapse posledních pár dolarů, všude kolem divočina a nejbližší lidské obydlí v nedohlednu. Fleet Foxes jsou přesně taková parta lidí, kterou byste si v tomhle rozpoložení přáli potkat. Přesně taková parta lidí, s jakou budete večer co večer sedět u ohně a za tónů španělky uvažovat o smyslu života. Tak zní Helplessness Blues, druhé album šestice ze Seattlu. Vokály připomínající majestátné spirituály se rozléhají nočním tichem. Není těžké uvědomit si kouzlo okamžiku a nechat se jím nadchnout. Deska působí celistvě, nic na ní není navíc, každý detail má svůj smysl. Jako poctivě sbalený batoh na čundr – musí být co nejlehčí, ale zároveň v něm je všechno, co můžete na cestách potřebovat. A Fleet Foxes už před dvěma lety svým debutem ukázali, že vědí, jak na to. Letos opět nádech květinových šedesátých let, další sešlapané pohorky, návrat k přírodě a ke kořenům amerického folku. Utečme z měst!
Zlatý hřeb: Battery Kinzie, Helplessness Blues
Zní to jako: hledání sebe sama uprostřed americké divočiny
Vydavatel: Sub Pop
Stopáž: 49:57
Body: 6 z 7