Hope Astronaut - Someone's Missing (big) Hope Astronaut - Someone's Missing (big)Olomoučtí Hope Astronaut svou muzikou dávno překročili regionální práh. Troufám si tvrdit, že v oblasti tradičního folkrockového písničkářství převyšují atmosférou i zapamatovatelností mnohé omílanější české interprety a pouze fakt, že se do povědomí musí dostávat z podhoubí ne tolik sledované olomoucké scény, z nich dělá záležitost pouze pro užší okruh zainteresovaných posluchačů.
Na své druhé desce Someone's Missing kapela okolo Tomáše Krejčiříka pokračuje v cestě, kterou si sama nastolila a která jí zároveň byla předem vytyčena poměrně sevřenými mantinely daného žánru. Tedy – máme zde (v pozitivním slova smyslu) obyčejné, přímočaré písničkářství, prosté veškerého experimentování, stavějící svůj účinek na vkusně a uvěřitelně předkládaných emocích a pod kůži se zarývajících melodiích.
Oproti debutové nahrávce Songs for Mirrors lze vycítit větší inspirace sychravým irským písničkářstvím, především však stále dominuje vzletnější nálada amerického Nashvillu, ne nutně s představou kovbojského klobouku na hlavě. Hymnický nádech prvotiny částečně ustupuje a do popředí se dostávají promyšlenější, vícenástrojové kompozice či hravější a vrstevnatější aranže, které zabraňují splývání v jistou monotónnost, u podobně laděných kapel více než častou.
Optimisticky smýšlející posluchače jistě potěší fakt, že teskný světobol z první desky je kuse potlačen a navzdory přetrvávající naléhavosti a melancholii se mnohem častěji nabízí pozitivní východiska naděje a smíření, vztahové harmonie, schované do klasické poetické paraboly světla a tmy. Čas od času vykukující cituplná šablonovitost a patetičnost může sice některým vraštit čelo, ale – není podobně laděná sentimentálnost v tomto žánru žádoucí?
Rozšíření kapely na šestičlennou formaci nese své ovoce. Hope Astronaut totiž skvěle využívají potenciálu každého nástroje, mají obrovské porozumění pro jejich vzájemné doplňování, pro vytváření nálady pomocí jejich součinnosti. Přesně odhadují posluchačovo tušení a přání, kdy má znít pouze kytarové cvrlikání, kdy má nastoupit smyčcová exhibice, kdy má gradující refrén pročísnout saxofon, kdy má skončit klavírní trylek a začít tíživá mollová kytara, kdy se má zpovzdálí ozvat tleskání či hvízdání. Hudba zde mluví sama za sebe a i bez porozumění anglickému textu je v tónech schopna zprostředkovat náladu a příběh písně. Každá sebemenší hudební kudrlinka zde má smysl, nic není navíc, podobně jako u Bratří Orffů, kteří se mi derou na mysl, ačkoliv jsou žánrově trochu jinde.
Když jsem frontmana Tomáše Krejčiříka potkal na silvestrovském koncertě Nylon Jail a Priessnitz v Olomouci, sliboval jsem mu, že ho nebudu šetřit a k desce budu kritický. Žel, vyčítat není moc co. Hope Astronaut mají notný cit pro nápad a melodii, mají notný cit pro nástrojovou kompozici, která u českých kapel někdy zoufale chybí. Oproti debutu je cítit posun vpřed, dokázali navíc nabourat mnohá zavedená tříakordová klišé a povznést se nad žánrové folk-rockové šablony, díky čemuž se stávají hodni pozornosti. Až zase jednou budu unavený hudební avantgardou, rád si Someone's Missing pustím. Pro radost z melodie, pro radost ze zpěvnosti, pro radost z jednoduchosti, v níž je, ať chceme, nebo ne, stejně největší krása.
Zní to jako: tradiční folk-rockové písničkářství bez tradičních folk-rockových šablon
Zlatý hřeb: Wait, Purblind Eyes
Vydavatel: Indies MG
Stopáž: 35:20
Body: 4 z 7
