Mucha – Slovácká epopej

Mucha - Slovácká epopej Mucha - Slovácká epopej

Brněnská hudební scéna už nemá jen ČokoVoko. V podhradí pod Špilberkem nyní naplno vykvetla další pozoruhodná hudební exprese, kterou lze označit za kousavý soundtrack k osudu zkoušených, nezávislých žen (a fakt, že tuto recenzi píše osudem doposud nepříliš poznamenaný chlap, tomu snad na pravdivosti a uvěřitelnosti neubírá...). Mucha.

Kyjovská rodačka Nikola Muchová je v Brně známá firma. Několik let sólově udivovala tamní underground, hravě a právem si vysloužila pověst nekompromisní slovní ranařky a důvtipné textařky, a poté, co jí donutil z „podzemí“ vystoupit Martin Evžen Kyšperský, se nyní za doprovodu tria Kyšperský–Zavadil–Svoboda vydává světu debutovou deskou Slovácká epopej.

Ačkoliv je Nikola podobně excentrická jako duo odzbrojujících antiraperek Adéla a Zuzana, na rozdíl od ČokoVoko jde Mucha na Slovácké epopeji cestou menší parodie a recese. Cirkusovou pestrobarevnost nevkusných second-handových hadříků nahrazuje mírně teatrálním, přesto uvěřitelně svérázným vystupováním, záměrně nedokonalý hip hop pak aranžérsky a muzikálně vybroušeným, folklórem podbarveným punkem. Punkem, který může ve stejnou chvíli pohltit jak pogující, promilemi a cigaretovým odérem nasáknuté rockery, tak uvědomělé svobodné matky (opuštěné možná právě těmi rockery).

Již od prvních demo nahrávek Muchy se mluví o femipunku a Závišovi v sukni. Obé je však do jisté míry zavádějící a pravou náladu a intelekt Slovácké epopeje podrývající. Pravda, feministický pohled na mužské pokolení se především v počátku desky projevuje výrazně a muži zde nevycházejí v úplně nejlichotivějším světle (Úchyl, Semeno, Chlapi sú kokoti). Přesto se svým pamfletickým rázem proti mužské lenosti, sexismu, apatičnosti a akulturnosti Nikola nesnaží o podbízivé burcování krajních, radikálních feministických nálad, ale spíše o uštěpačnou reflexi vlastních, vysněný ideál nabourávajících zkušeností.

Feministický nádech některých písní je navíc jakýmsi odrazovým můstkem k břitké sociální kritice, která se s jízlivostí Muše vlastní opírá například do vyprázdněnosti mezilidské komunikace a poklesu životního vkusu (Chleba s marmeládú, Půl kila vepřovýho), do evergreenu romské problematiky (Kaj dzaš more) či do potíží náboženského fanatismu (pravděpodobně nejkontroverzněji působící skladba Ježíš). Férově k posluchači a subjektům textů se pak jeví chvíle, kdy se Nikola Muchová obrací také sama proti sobě a dává nahlédnout do svého deníčku existenčních problémů mladé, svobodné matky, která si stále dělá pořádek v sobě samé a svém přístupu k životu (Hygiena, Polička, Nikolo).

Ostrý, důvtipný a servítky si neberoucí hudební jazyk Nikoly Muchové si často vypomáhá úderným účinkem zdrobnělin s negativní konotací či vulgarismy. To je důvodem, proč je často srovnávána se Závišem. Chybně. Zatímco u Záviše totiž mají ostrá slova prvoplánový, hospodský, na lidskou pudovost cílící charakter, u Muchy představují inteligentní a vtipné vypíchnutí, zveličující podstatu sdělení, bez nichž by ironické a řízné vyznění idiolektu vyšumělo do ztracena. Stejně, jako kdyby chyběl chytře a vtipně užívaný slovácký dialekt, který dělá z textů upřímné lidové sdělení, nikoliv rádoby chytré, angažované mudrování.

V závěrečné skladbě Es tut mir leid se Mucha za pomoci jazyka západních sousedů omlouvá. Za co? Možná za to, že se tak uštěpačně a nekompromisně pouští do společnosti okolo sebe. Možná za to, že uhodila hřebíček na hlavičku, což se některým nemusí líbit, přestože o tom sami vědí (česky zpívaná část /Lidi to všechno vidí/ tomu nasvědčuje). Tak či onak je Slovácká epopej albem, které omluv nepotřebuje. Je to totiž chytře poskládaná, přímočaře působivá, setsakramentsky hitová, bez obalu glosující a zdravě revoltující deska, nebo chcete-li zpověď, osobité, rezolutní zpěvačky, která se s triem výrazných českých muzikantských osobností v zádech může stát adorovanou rebelkou a nadhledným a sarkastickým hlasem obdobně smýšlející generace, které doposud nějaká spojující osobnost chyběla.

Zlatý hřeb: Chlapi sú kokoti, Polička, Es tut mir leid

Zní to jako: břitký, ironický, punkový soundtrack o(d/b)razu společnosti a života osudem zkoušených žen

Vydavatel: vlastní náklad / Piper records

Stopáž: 39:38

Body: 4 z 7

TAG:

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.