A činely máme? O kamarádství a DIY nahrávání s Voodooyoudo

Kapely vznikají a zanikají. O některých slyšíme jeden rok stále a najednou jako by se po nich slehla zem. Přidejme do rovnice, kterou už v základu tvoří těkavost scény, ještě pandemii a spousta hudebních uskupení činnost ukončí. Voodooyoudo však tvoří nezaměnitelný hlas brněnského podsvětí už déle než patnáct let. A přibližně v polovině toho období jsem poprvé slyšel na koncertě pod Špilberkem skladbu Steady Guys. Nyní mi hraje do sluchátek přímo z jejich čerstvého debutu Carousel, který vyjde zjara na labelu Kabinet Records také jako vinyl.

Po určitých peripetiích se kapela rozhodla vzít produkci do vlastních rukou, i když velká část náběrů se zrodila v legendárním kopřivnickém studiu Tomáše Neuwertha. VDYD následně okusili možnosti vlastní kontroly nad procesem nahrávání a mixu. Vznikl rozmanitý krystal plný pestrých barev, kontur a nečekaných ingrediencí.

Síla nostalgie i chladný vánek rozvibrovaných kytar volá léta, která jsou dávno pryč. Nerozlučná basa a bicí ženou dopředu, až připomínají dusot nezkrotných koní. Vzletné klávesy zdobí svižné kompozice. Skladby Dusty Rooms nebo Bathrobe se zarývají do duše jako uvolněné mantry neutišitelné melancholie, živené další a další cigaretou a černou kávou při pozorování nebe na okenní římse. O budoucnosti VDYD, tvorbě i radostech života jsem hovořil s Tomášem, Ibem, Milošem a Davidem.

Rozhodli jste se nahrát, zprodukovat i smíchat desku sami. Jak jste vnímali možnost pracovat bez tlaku, producenta a co vás k tomu vedlo?

Miloš: Bylo to poučné. Řada rozhodnutí se nestala úplně přímočaře, nemít producenta mimo kapelu znamená pracovat jako banda několika producentů, což pro aranžování, nahrávání a mix představuje enormní množství času stráveného vyjednáváním. Všichni produkují všechno, asi ta nejsložitější cesta. Ale vzhledem k tomu, že nemáme v plánu se jako kapela „komoditizovat”, žádný jiný tlak, kromě pocitu, že už to trvá absurdně dlouho, jsem necítil. Vyrostl nám stalagnit, nechtělo to přestat.

Tom: Samotný proces nebyl tak dlouhý, ale holt je někdy nutné počkat, až bude správná doba. Mně osobně to velice bavilo a jsem moc rád, že jsem trošku k mixu a nahrávání mohl proniknout, díky Ibemu, který se toho ujal. Máme již vymyšlené nové písničky a uděláme to stejně, funguje to.

David: Důvodů, proč jsme se do toho nakonec pustili sami, bylo více. Sice jde o náročnou práci, ale horší je sdělovat někomu externímu, že něco není podle našich představ.

Honza (Ibe): Určitě je tahle „sebeprodukce“ složitá disciplína, občas bylo v mixu potřeba udělat i nějaké kroky zpět. Velký dík patří Tomášovi Neuwerthovi, že nás trochu nakopnul a část desky s námi nahrál.

Vydáváte nové album, připravujete další, Tomáš s Davidem hrají taky v Bare Escape a Miloš v Hrubé Hudbě a Lesní Zvěři. Celkově jste dost aktivní, co pro vás teď znamená hraní v kapele? Chystáte se po korona šílenství zase vlítnout do dodávky a jezdit každý víkend?

M: Já už se od letoška věnuju výhradně VDYD a Maldemar, nabídek na dobré hraní nemáme nikdy dost.

T: Osobně jsem si přál ještě další impuls v muzice. Kapelu Bare Escape jsme si s Davou vymysleli, když bylo s VDYD jaksi volněji. Založení Bare Escape bylo vlastně z hlediska času a tvorby ideální, protože nám situace dovolila vytvořit dvě alba v krátkém časovém sledu jednoho roku. Vyzkoušeli jsme si díky skvělým spoluhráčům Alešovi a Vendule, že ne vše musí trvat dlouho, což nám teď samozřejmě dodalo energii dotáhnout album i s VDYD. Koncerty jsou pro nás vlastně taková třešnička, už poměrně vzácná. Kdyby se podařilo, rád bych vyjel ještě na turné, každý víkend to ale být nemusí...

H: Do dodávky bych klidně vlítnul, pokud bych nemusel řídit :)

Někdy mám pocit, že stojíme nad propastí zkázy. Máte někdy podobné myšlenky? Co vás kromě hudby těší a drží nad vodou? Co vám dělá radost?

M: Dobré pivo.

T: Nad propastí...takhle to naštěstí nevnímám. Dělá mi radost nesedět jen tak...

H: Ten pocit mám občas taky, ale snažím se nepouštět si ho moc k tělu. Zrovna hudba v tom docela pomáhá. A pak ještě kafe a cigára.

Co vás naopak neskutečně sere?

T: Štvu většinou hlavně sám sebe. Když to popíšu nadneseně, tak mám oproti ostatním asi pracovní benefit v tom, že vidím z kanceláře na dvůr patologie. Stačí pohled z okna a člověk si uvědomí, co je důležité.

H: Mizerný kafe.

D: Sere mě novodobé tmářství. Radost mám z toho, že kolem sebe těch tmářů moc nemám. A taky hláška „to byl svět ještě v pořádku“.

M: Nemám odstup od věcí, které píšu, oceňuju producenty. A naopak, rád produkuju věci, které netvořím. Máte štěstí, že jdu kolem.

T: Udělali jsme si to prostě podle sebe a nasávali inspiraci od ostatních kapel.

H: Osobně jsem se snažil, pokud bylo možné, nějakou dobu hotové věci neposlouchat, aby se „ohladily hrany“. Určitě by mě ale zajímalo, jak by s tím materiálem pracoval zkušený producent.

D: Většinou odstup nemám ani po letech. Hrozně mě štvou některé věci v mixech, ale v zájmu zachování zdravého rozumu to potlačím a nechám rozhodnutí na ostatních.

Jaký kulturní zážitek vám v poslední době vyrazil dech? Od knihy po balet.

M: West Ham United a rozhovory, co dělá na YT Russell Brand <3

T: Co si hned vybavím na první dobrou je říjnový koncert PlusMinusNula a Vellocet Roll v Kabinetu Múz. A pak ještě Fvtvre v 007 na Strahově, kde jsme společně se Snackthief a Bare Escape také hráli.

H: Lajvka Geese z jejich zkušebny pro KEXP. Živáky Girl Band. A pak návrat k některým devadesátkovým deskám, vyrazilo mi dech, jak jsou pořád dobrý.

D: Fvtvre v 007 stejně, jak říká Tomáš. Byla to ukrutná rána do palice, inspirativní.

VDYDfoto: Marek Reinoha

M: Další písničky, už máme materiál na EP 2021. Je těžké s tím přestat. Asi jako to dodělat.

T: Díky, Štěpáne. Budoucnost je v tom, že jsme pořád kamarádi, hrajeme pro zábavu a máme připravené další skladby, které chceme postupně pouštět do éteru.

D: Je milé vědět, že lidé jako ty, kteří v muzice a na scéně už něco znamenají, vyrůstali mimo jiné i na našich písničkách. Je to uzavřený kruh.

H: Postupem času se i trochu proměňuje náš zvuk, což mě baví sledovat, tak uvidíme, kam nás to zavede.

Hrajete spolu dost dlouho. Máte nějakou pěknou a vtipnou příhodu na závěr?

T: Jednou či dvakrát jsme zapomněli vzít činely na koncert. Takže když nakládáme cajky, někdo se před odjezdem vždycky zeptá činely jsme vzali?. To se opakuje s železnou pravidelností, pořád je to zábavné a někdy i opodstatněné.

H: Byli jsme pozvaní do BalconyTV – série primárně unplugged koncertů. Na místě jsme zjistili, že nejsme schopni naladit akustickou kytaru, na které to vlastně dost stojí. Museli jsme odehrát se skřípěním zubů, totálně rozladěný.