A činely máme? O kamarádství a DIY nahrávání s Voodooyoudo

A činely máme? O kamarádství a DIY nahrávání s Voodooyoudo foto: VDYD

Kapely vznikají a zanikají. O některých slyšíme jeden rok stále a najednou jako by se po nich slehla zem. Přidejme do rovnice, kterou už v základu tvoří těkavost scény, ještě pandemii a spousta hudebních uskupení činnost ukončí. Voodooyoudo však tvoří nezaměnitelný hlas brněnského podsvětí už déle než patnáct let. A přibližně v polovině toho období jsem poprvé slyšel na koncertě pod Špilberkem skladbu Steady Guys. Nyní mi hraje do sluchátek přímo z jejich čerstvého debutu Carousel, který vyjde zjara na labelu Kabinet Records také jako vinyl.

Po určitých peripetiích se kapela rozhodla vzít produkci do vlastních rukou, i když velká část náběrů se zrodila v legendárním kopřivnickém studiu Tomáše Neuwertha. VDYD následně okusili možnosti vlastní kontroly nad procesem nahrávání a mixu. Vznikl rozmanitý krystal plný pestrých barev, kontur a nečekaných ingrediencí.

Síla nostalgie i chladný vánek rozvibrovaných kytar volá léta, která jsou dávno pryč. Nerozlučná basa a bicí ženou dopředu, až připomínají dusot nezkrotných koní. Vzletné klávesy zdobí svižné kompozice. Skladby Dusty Rooms nebo Bathrobe se zarývají do duše jako uvolněné mantry neutišitelné melancholie, živené další a další cigaretou a černou kávou při pozorování nebe na okenní římse. O budoucnosti VDYD, tvorbě i radostech života jsem hovořil s Tomášem, Ibem, Milošem a Davidem.

Rozhodli jste se nahrát, zprodukovat i smíchat desku sami. Jak jste vnímali možnost pracovat bez tlaku, producenta a co vás k tomu vedlo?

Miloš: Bylo to poučné. Řada rozhodnutí se nestala úplně přímočaře, nemít producenta mimo kapelu znamená pracovat jako banda několika producentů, což pro aranžování, nahrávání a mix představuje enormní množství času stráveného vyjednáváním. Všichni produkují všechno, asi ta nejsložitější cesta. Ale vzhledem k tomu, že nemáme v plánu se jako kapela „komoditizovat”, žádný jiný tlak, kromě pocitu, že už to trvá absurdně dlouho, jsem necítil. Vyrostl nám stalagnit, nechtělo to přestat.

Tom: Samotný proces nebyl tak dlouhý, ale holt je někdy nutné počkat, až bude správná doba. Mně osobně to velice bavilo a jsem moc rád, že jsem trošku k mixu a nahrávání mohl proniknout, díky Ibemu, který se toho ujal. Máme již vymyšlené nové písničky a uděláme to stejně, funguje to.

David: Důvodů, proč jsme se do toho nakonec pustili sami, bylo více. Sice jde o náročnou práci, ale horší je sdělovat někomu externímu, že něco není podle našich představ.

Honza (Ibe): Určitě je tahle „sebeprodukce“ složitá disciplína, občas bylo v mixu potřeba udělat i nějaké kroky zpět. Velký dík patří Tomášovi Neuwerthovi, že nás trochu nakopnul a část desky s námi nahrál.

Vydáváte nové album, připravujete další, Tomáš s Davidem hrají taky v Bare Escape a Miloš v Hrubé Hudbě a Lesní Zvěři. Celkově jste dost aktivní, co pro vás teď znamená hraní v kapele? Chystáte se po korona šílenství zase vlítnout do dodávky a jezdit každý víkend?

M: Já už se od letoška věnuju výhradně VDYD a Maldemar, nabídek na dobré hraní nemáme nikdy dost.

T: Osobně jsem si přál ještě další impuls v muzice. Kapelu Bare Escape jsme si s Davou vymysleli, když bylo s VDYD jaksi volněji. Založení Bare Escape bylo vlastně z hlediska času a tvorby ideální, protože nám situace dovolila vytvořit dvě alba v krátkém časovém sledu jednoho roku. Vyzkoušeli jsme si díky skvělým spoluhráčům Alešovi a Vendule, že ne vše musí trvat dlouho, což nám teď samozřejmě dodalo energii dotáhnout album i s VDYD. Koncerty jsou pro nás vlastně taková třešnička, už poměrně vzácná. Kdyby se podařilo, rád bych vyjel ještě na turné, každý víkend to ale být nemusí...

H: Do dodávky bych klidně vlítnul, pokud bych nemusel řídit :)

Někdy mám pocit, že stojíme nad propastí zkázy. Máte někdy podobné myšlenky? Co vás kromě hudby těší a drží nad vodou? Co vám dělá radost?

M: Dobré pivo.

T: Nad propastí...takhle to naštěstí nevnímám. Dělá mi radost nesedět jen tak...

H: Ten pocit mám občas taky, ale snažím se nepouštět si ho moc k tělu. Zrovna hudba v tom docela pomáhá. A pak ještě kafe a cigára.

Co vás naopak neskutečně sere?

T: Štvu většinou hlavně sám sebe. Když to popíšu nadneseně, tak mám oproti ostatním asi pracovní benefit v tom, že vidím z kanceláře na dvůr patologie. Stačí pohled z okna a člověk si uvědomí, co je důležité.

H: Mizerný kafe.

D: Sere mě novodobé tmářství. Radost mám z toho, že kolem sebe těch tmářů moc nemám. A taky hláška „to byl svět ještě v pořádku“.

Dobře, teď zpátky k desce. Fakt se mi líbí, když kapela něco smíchá a zní to suverénně. Zároveň je asi těžké mít od toho odstup. Jak jste se s tím poprali?

M: Nemám odstup od věcí, které píšu, oceňuju producenty. A naopak, rád produkuju věci, které netvořím. Máte štěstí, že jdu kolem.

T: Udělali jsme si to prostě podle sebe a nasávali inspiraci od ostatních kapel.

H: Osobně jsem se snažil, pokud bylo možné, nějakou dobu hotové věci neposlouchat, aby se „ohladily hrany“. Určitě by mě ale zajímalo, jak by s tím materiálem pracoval zkušený producent.

D: Většinou odstup nemám ani po letech. Hrozně mě štvou některé věci v mixech, ale v zájmu zachování zdravého rozumu to potlačím a nechám rozhodnutí na ostatních.

Jaký kulturní zážitek vám v poslední době vyrazil dech? Od knihy po balet.

M: West Ham United a rozhovory, co dělá na YT Russell Brand <3

T: Co si hned vybavím na první dobrou je říjnový koncert PlusMinusNula a Vellocet Roll v Kabinetu Múz. A pak ještě Fvtvre v 007 na Strahově, kde jsme společně se Snackthief a Bare Escape také hráli.

H: Lajvka Geese z jejich zkušebny pro KEXP. Živáky Girl Band. A pak návrat k některým devadesátkovým deskám, vyrazilo mi dech, jak jsou pořád dobrý.

D: Fvtvre v 007 stejně, jak říká Tomáš. Byla to ukrutná rána do palice, inspirativní.

VDYD, foto Marek Reinoha VDYDfoto: Marek Reinoha
Vaši hudbu mám tak moc ve svým DNA. Poslouchal jsem vás už třeba deset let zpátky. Jaká je budoucnost VDYD po vydání alba Carousel?

M: Další písničky, už máme materiál na EP 2021. Je těžké s tím přestat. Asi jako to dodělat.

T: Díky, Štěpáne. Budoucnost je v tom, že jsme pořád kamarádi, hrajeme pro zábavu a máme připravené další skladby, které chceme postupně pouštět do éteru.

D: Je milé vědět, že lidé jako ty, kteří v muzice a na scéně už něco znamenají, vyrůstali mimo jiné i na našich písničkách. Je to uzavřený kruh.

H: Postupem času se i trochu proměňuje náš zvuk, což mě baví sledovat, tak uvidíme, kam nás to zavede.

Hrajete spolu dost dlouho. Máte nějakou pěknou a vtipnou příhodu na závěr?

T: Jednou či dvakrát jsme zapomněli vzít činely na koncert. Takže když nakládáme cajky, někdo se před odjezdem vždycky zeptá činely jsme vzali?. To se opakuje s železnou pravidelností, pořád je to zábavné a někdy i opodstatněné.

H: Byli jsme pozvaní do BalconyTV – série primárně unplugged koncertů. Na místě jsme zjistili, že nejsme schopni naladit akustickou kytaru, na které to vlastně dost stojí. Museli jsme odehrát se skřípěním zubů, totálně rozladěný.

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.