Žižkovská Noc klame názvem – během tří dnů nabízí stovky interpretů na desítkách scén, propojuje různorodé podniky v prostředí pražského Žižkova a blízkém okolí. Festival s důrazem na komunitní přístup se postupně rozrůstá do rozměru, v němž je kladen důraz na spolupráci – s vystupujícími a se spřízněnými promotéry, v úzkém organizátorském kruhu a obecně s nadšenci pro dobrou věc. Důležité je sdílení určité idey, nikoliv žánr či lokalita.
Během samotného třídenního klubového maratonu, jak hlavní dramaturg Marek „Zefv” Dočekal v našem rozhovoru naznačuje, je dobré nechat se unést energií okamžiku. Nejsilnější zážitky vznikají, když návštěvník neví, jaká kapela zrovna hraje za rohem. Klidně to mohou být kritiky uznávaní Povodí Ohře (Vinyla 2018) nebo Čáry života (Apollo 2018), ovšem i nečekaně intenzivní vystoupení známých i neznámých jmen, která doposud zůstávala chtě či nechtě opomíjená. „Celé to vzniklo jako jasná touha se vyjádřit a tvořit, a je jedno zda skrze kytaru, bicí, recitaci, tanec nebo divadlo,” uvádí k festivalu, který je anotován slovy hudba, divadlo, literatura. „Formy vidíme rovnocenně. Snažíme se vybrat to dobré a aktuální, neopakovat zajeté vzorce. To věřím vede k přípravě zajímavého festivalového programu.” Žižkovská Noc tentokrát proběhne během 21.–23. března.
Fest-view: Žižkovská Noc 2019
Devátým rokem vykvete na počátku jara festival, jehož kořeny jsou pevně spjaty s Žižkovem. S každým dalším ročníkem se posunujete a experimentujete s novými lokalitami. Jak vnímáš rozšíření festivalu mimo hranice původní čtvrti?
Festival vznikl doslova na žižkovské ulici v noci, impulzivně, druhý den nám bylo docela blbě. Několik lidí dělalo koncert ve stejné lokalitě, dávalo to smysl. Parta přátel, pár klubů kousek od sebe, celé to má spád a energii a za jeden večer člověk zažije magické momenty. Je důležité nezapomenout, jak a kde a pro koho festival vznikl a proč ta „magie” funguje. To si připomínám při rozhodování, zda se festival rozšíří o další lokality. Jádro je jasně na Žižkově, ale nenecháváme se svazovat umělými hranicemi – no borders, no masters. Nechceme brát dalším čtvrtím jejich identitu, plně je ctíme, bereme to jako přátelskou návštěvu.
Několik úžasných míst jsme našli v Holešovicích, což je čtvrť s historií i rázem místních dost podobná Žižkovu. To by šlo říct i o Karlínu, ale jeho současná gentrifikovaná podoba není nic, co v nás vzbuzuje tvůrčí nadšení a kde bychom viděli výraznější perspektivu. V Holešovicích spolupracujeme s Crossem, světově známým klubem pro elektronickou hudbu. Na ose Holešovice–Žižkov se nyní nachází Fuchs2, kde bude tři dny probíhat techno i hardcore nebo vystoupení The Buga s rapperkou Miss Red. Po ukončení provozu Nákladového nádraží Žižkov nám takový prostor chyběl a produkčně to je naše gusto. Stejně tak Studio Alta u Výstaviště, které se v současnosti řadí k top evropské alternativní scéně. Je skvělé s takovými místy spolupracovat a obohatit tím celou akci, ať už se nachází „kdekoliv”.
Legendární Modrá Vopice je sice ve Vysočanech, ale kulturně pro mě náleží spíš k Žižkovu. Vinohradský Pivovar je na Vinohradech a je to kousek od všech klubů, stejně jako Carpe Diem na Floře. Byla by škoda taková místa opomenout, a to neříkám proto, že chceme počet klubů vyšroubovat na maximum. Hledat nové prostory a nové lidi v nich je úžasné a je fajn pozorovat vývoj těch vazeb. Nové i stávající prostory drží akci doslova i příslovečně při životě.
Spokojení se rádi vrací na místo činu. Na jaké novinky se může těšit pravidelný návštěvník? A co bys naopak doporučil těm, co festival navštíví poprvé?
Pravidelný návštěvník si snad všimne nejen klasické „žižkovské” porce programu, ale snad i přehlednějšího programu – nejen díky prográmkům v klubech, ale nově i díky aplikaci, kterou si bude možné stáhnout do telefonu. V něm bude nejen program a mapa, ale i další praktické informace, třeba o festivalové autobusové dopravě Žižkov–Holešovice, o slevách na tágo, kde koupit merch, kam vyrazit po festivalu… Mazákům to třeba pomůže se o něco lépe vydat Žižkovem, nováčkům to dá patřičný support. Obecně chceme kromě vybrané dramarurgie nabídnout i lepší produkci, aby to šlapalo jak hodinky pro návštěvníky i interprety.
A dávat nějaká doporučení… nedělá pak člověk přesný opak? OK! Je fajn kouknout na web na program a kouknout na kluby kousek od míst, kam člověk plánuje jít. Někde v klubech jsou fronty, někam se třeba člověk kouzlem náhody rozhodne nejít a není přeci fajn bloudit během toho, co máš čtyři minuty do koncertu. Anebo ano? Nejsou to právě ty nejhezčí vzpomínky a plány bez plánů, s partou kdesi v ulicích? Nechat se unést tou energií je nejlepší. Protože ten festival je fakt každým momentem jiný, nikdy nevíš, jaká kapela hraje náhodou za rohem a koho potkáš.
Jde o událost prostou reklamního balastu a komerčních radovánek. Co pro organizátory znamená nezávislost a svoboda, se kterou celou akci připravují? Jaká jsou úskalí práce bez velkého sponzora?Když jsem mluvil o magii míst a o bloudících fanoušcích, je to přesně to, s čím padá i roste naše nezávislost. Ambice nebyla dělat velký festival, spíš akci, co dává smysl. Návštěvníci chodí a kapely chtějí hrát, a kluby jsou rády, že taková akce může fungovat, jak říkáš, „prostý reklamního balastu a komerčních radovánek”.
Týmem i přípravami vládne DIY duch, ale zároveň musím dodat, že jsem rád za podporu některých partnerů, kteří chápou rámec akce a zároveň se nepohybují v predátorských nebo korporátních vodách. Nijak to nesvazuje naši svobodu a nejedná se o závazek nebo komerční krok. To snad není balast ani „komerční radovánka”, cíl je totiž nabídnout pestrý program za minimální cenu, aby akce byla dostupná pro každého. A to snad není laciná omluva. Spolupracujeme s půjčovnou aut, aby šlo pokrýt produkci. Stejně tak s dvěma skvělými hostely, kde zároveň probíhá i kulturní program. Víc než sponzoři jsou to kámoši, kteří chápou, o co jde.
Osobně si myslím, že to je něco za něco: velké granty, korporátní či pochybní sponzoři či tržby z prodeje alkoholu – to jsou dost lákavé, ale nejisté instituce, na kterých se dle mě nedá budovat dlouhodobá vize fungování akce. Ano, nic nezajistí ani přízeň návštěvníků, ale během let panuje v týmu shoda, že se raději budeme snažit udělat dobrou akci s patřičnou propagací, která bude dávat smysl za našich podmínek a kterou návštěvníci ocení, než vyjednávat různé pochybné kšeftíčky, šmelit granty, hrotit banky a bankovní instituce a tak dále. Chceme se zabývat kulturou samou, ne nějakými tanci okolo. Je to hořké štěstí, ale upřímně, nedovedu si představit, že kdyby do nás likérka v minulosti nalila třeba půl mega, že by nás to kdy motivovalo dělat žánrové scény či letos pozvat Bliss Signal.
S tím souvisí gastrozóny a hangáry s občerstvením, které sice na Žižkovské Noci návštěvníci nenajdou, ale baterky je vždy možné dobít. Využíváš zkušeností z komunitní kuchyně Food Not Bombs (FNB), kde se sám angažuješ?
Představa velkých pivních hangárů na festivalu mě neláká. Proč dělat něco, co dělá každý festival, navíc když jsou na Žižkově místa se skvělou nabídkou? Zkušenosti z FNB využívám při vaření pro kapely na koncerty, které během roku pořádám, ale během festivalu čas vařit nemám (směje se). Člověk ale pak má trochu představu co a jak je či není možné zařídit a uvařit. Několik přátel z FNB s festivalem pomáhají, a za to, že na to mají ještě energii, jsem jim moc vděčný. Zároveň během festivalu samotného proběhne v infocentru Salé lidová kuchyně právě pod taktovou FNB. A obecně – nálada, spolupráce a solidarita z FNB je pro mě právě jedna ze skvělých inspirací pro práci s lidmi i světem a tedy přímo i s festivalem.
Návštěvníci mají mezi kluby a kavárnami možnost využít zázemí Žižkova i Holešovic, nechceme takto z festivalu dělat lacinej street food fest. Ve Střeše, v Yes Burgeru, ve Vegan City na Koněvce, v Belzeburgeru… nebo v nekonečné řadě fast foodů na Lipanské, tam všude je možné si dát neskutečný pecky.
V rozhovoru pro Full Moon jsi řekl, že festival je pro tebe spíš myšlenka než prostor. Umělci, kteří zde vystupují, bývají často angažovaní společensky i jinak. Nakolik je to důležité při sestavování programu?
Prostor je důležitý, ale ta myšlenka v něm, ta tomu vdechuje život. A tak to vidím i s uměleckým dílem či vyjádřením. Záměr v něm je důležitý, vedle jeho provedení. Forma nesmí zabíjet obsah, i když si občas můžou podat ruce nebo se držet v šachu. Kultura na této hranici balancuje. Umění je angažovanost, k tvorbě patří vždy něco dál, než jen to juchání a tajtrlíkování. Jsem rád za každého umělce či skupinu, co jde za rámec zábavy a své dílo vnímá v kontextu doby. To umožňuje koexistovat v programu jak uměleckým projektům, tak politickým aktivistům.
Vedle již zmíněných interpretů v letošním line-upu nejvíce pozornosti přitahují jména jako Emma Smetana, PSH či Sto zvířat. Rozmanitá hudební trojice. Které umělce jsi díky přípravám festivalu objevil a stali se pro tebe láskou na první poslech?
Good Times Only. Byl začátek března minulý rok, chyběla jedna kapela, klikal jsem ze zoufalství hlubinami internetu a náhodou jsem našel kapelu, která akorát začínala. Skvělý sad/pop/indie/alternative cosi, něco jako Peach Pit nebo Boy Pablo. Hezky se to poslouchá a rád si to občas připomenu. Na letošní ročník jsem je pozval znovu, ale rovnou do Stormu, na hlavní scénu.
V rámci kurátorovaného programu intenzivně spolupracujete s kolektivem Heartnoize nebo s magazínem Full Moon. Plánujete spolupráci s dalšími „externisty”?
Podobně jako zmínění jsou do festivalu ponořeni i další kolektivy. Všechny spojuje vášeň k hudbě a nějaká chuť na festivalu představit pestrý program. Čtvrtým rokem spolupracujeme s kolektivem Na Scénu a Paranoir. Tematické scény chystáme s promotéry z kolektivu Praha v Brně nebo bratislavské Fugy, do příprav programu je namočeno i několik DJs z Let It Rollu, X-Massacre, techno noci Onyx, Harmony, Emire a tak dále… Jsem rád za každého, kdo chce na akci spolupracovat a stojí mu to za společně strávený čas na přípravách. Výsledkem je neotřelá dramaturgie, která funguje na základě sdílených idejí.
Vedle zahraničních interpretů stojí program na bohatém zastoupení jmen napříč tuzemskou scénou. Máte v plánu představit muzikanty z vybraných regionů, letos například z Karlovarska, Plzeňska, Kolínska nebo Ústecka.
Mimo Prahu se toho děje tolik zajímavého. A nechci z toho dělat fetiš s příchutí „syrového pohraničí”. Regionální scény jsou snaha představit kapely i promotéry z různých prostředí (obdobně jako je tomu s žánry), protože to za to stojí. Snažíme se stavět program nejen žánrově, hledáme souvislosti i jinde. V Karlových Varech jsou skvělé kapely, stejně jako v Kolíně nebo okolo Labe. V Plzni funguje label Slush, který podporuje lokální kapely.
Pro Brno a Liberec jste připravili dva zahřívací večery v rytmu drum'n'bass. Plánujete expandovat i za hranice hlavního města? Jaké jsou v tomto směru ambice?
Warmupy v Brně a Liberci jsou, jako celý festival, výsledkem spolupráce a přátelství mezi DJs a promotéry. Místní DJs hrají na festivalu, chtějí akci podpořit a warm-up je zajímavá příležitost, jak dát ochutnat festivalové atmosféry v předstihu a hlavně jinde. Plány na expanzi nejsou, jedná se o výsledek kamarádských keců mezi nekonečným povídání o dalších možnostech vykročení z vlastní bubliny.
Žižkovská Noc je živý organismus, který se vyvíjí a každý rok nabízí nové možnosti. Život promotéra a hudebního nadšence nemusí být nutně spojen jen s bookingem a dramaturgií festivalu. Kde čerpáš inspiraci?
Popkultura, bloudění ulicemi a nesmyslné historky z podsvětí. Občas si něco přečtu, častěji mluvím s lidmi, co poslouchají nebo co by si právě nikdy neposlechli. Řešit problémy poslechem hlasité hudby není řešení, ale člověk zas narazí na hodně kapel. Baví mě objevovat nová jména, spojitosti, žánry – to je ta nejlepší inspirace.
Žižkovská Noc 2019, Praha – různá místa, 21.–23. 3. 19
