Dušan Svíba je booking agent a zakladatel agentury Earth Music. Aktuálně má na pod sebou přibližně dvě desítky jmen, některá z nich ale nejsou v této chvíli aktivní a další, s nimiž má volnější pracovní vztah, třeba na jeho webu ani nejsou uvedeny. Nejúspěšnější z nich je Dubioza kolektiv. „Jejich cesta k úspěchu je téma na samostatný rozhovor, myslím, že by to většina českých muzikantů nechápala, směje se ještě před naším rozhovorem, když se bavíme o tom, jak vzniká úspěšná kapela. „Talent, mít co říct, jasný záměr, disciplína a dřina, dřina a dřina. A přitom pořád stejní, skromní a obyčejní lidi. Miluju je.” Jeho další lásky se postupně odhalují formou přiložených videoklipů.

Pražský klub a kavárna Potrvá je víc jak deset let zárukou kvalitního programu kombinujícího vnitřní i venkovní koncerty, divadelní představení, promítání, výstavy a množství dalšího kulturního vyžití. Začátkem léta se pak stěhuje na Moravu, kde se coby scéna Palouk Potrvá stává nedílnou součástí Festivalu pro židovskou čtvrť Boskovice. Při té příležitosti jsme mluvili s Adamem Svobodou, dramaturgem a produkčním Potrvá. 

Čtvrtým, potažmo pátým rokem (s přestávkou roku 2017) se v malém městě mezi Železnými horami a Žďárskými vrchy uskuteční festival s mottem „Bude hlína”. Hlína rozhazuje sítě do všech žánrů a forem kultury a spojuje zdánlivě nespojitelné. Hledá cesty, jak oživit Hlinsko a ukázat, že kultura se dá dělat i jinak než s provařenou komedií a zaprášenou diskotékou.

Žižkovská Noc klame názvem – během tří dnů nabízí stovky interpretů na desítkách scén, propojuje různorodé podniky v prostředí pražského Žižkova a blízkém okolí. Festival s důrazem na DIY přístup se postupně rozrůstá do rozměru, v němž je stále víc kladen důraz na komunitu a spolupráci – s vystupujícími a se spřízněnými promotéry, v úzkém organizátorském kruhu a obecně s nadšenci pro dobrou věc. Důležité je sdílení určité idey, nikoliv žánr či lokalita.

V polovině února už pošesté začne v Praze širokospektrální festival, který původně nabízel alternativu k letnímu dění v období třeskutých mrazů. Najednou jste si mohli jít zatančit na berlínskou klubovou elektroniku nebo objevit zcela nové rozměry poslechu hudby, ať už se to odehrávalo v NoD nebo chrámu sv. Salvátora. Na první ročníky festivalu Spectaculare mám stále velmi živé vzpomínky, od nočního bloumání zledovatělou Prahou po vyrábění dronu se Sylvainem Chauveau, který byl překvapen, že na workshop dorazila holka. Dnes, doufám, už to není zase takový div a workshopy nás na Spectaculare budou čekat i letos. Festival zahájí taneční představení Rafales choreografa Benjamina Betranda, jehož inspirovala „nevypočitatelná vzdušná substance, která se prolíná i skrze hmotu.“ A pak bude následovat jeden zážitek za druhým: Apparat, Jon Hopkins, showcase experimentálního labelu Erased Tapes či manchesterského vydavatelství Gondwana Records. Cross Club připravuje live set polského producenta Hatti Vattiho, v Rudolfinu zazní adaptace Bachova díla v podání cellisty a skladatele Petera Gregsona.

Chceme představit unikátní, vysoce kvalitní hudbu těchto dvou sousedů, avizoval loni Eurosonic, evropský veletrh s talenty, když ohlásil svůj fokus na Česko a Slovensko. „Ačkoliv jde o dvě z nejmladších zemí v Evropě, obě mají rozmanité a rostoucí hudební scény, dlouholetou historii a nabízí spoustu skvělé hudby k objevení.” V půli ledna do nizozemského Groningenu, kde už festival víc jak třicet let probíhá, letos zamíří jednadvacet českých a slovenských umělců. Mnohá ze jmen jsou překvapením.

PAF aneb Přehlídka filmové animace a současného umění dělá Olomouci dobré jméno nejen v ranku festivalů věnovaných animovaným filmům. Čtyřdenní událost nabízí ojedinělou příležitostí k seznámení se současnými tendencemi v celosvětovém umění. Hudbu už pár let nelze brát jen jako doprovodný program, jak v jednu chvíli našeho rozhovoru poznamenává Martin Mazanec, díky své promyšlenosti se na PAFu stává plnohodnotným prvkem. U příležitosti sedmnáctého ročníku, který proběhl během 6.–9. prosince, jsme mluvili nejen o hudbě s ním, hlavním dramaturgem, a Maxem Dvořákem, který se stará o dobrou tvář festivalu.

For thirteen years is Lower Austria’s Krems at Danube river hosting a festival combining theatre, performance and alternative, mostly experimental, music. Middle class stumbling between vineyards will be disturbed at this year’s break of April and May, more specifically the two following weekends, again by one of the most interesting European festivals. For an interview about a history, ideals in the background and current edition we have talked to the CEO of the Donaufestival, Klaus Moser. 

Již třináct let se v dolnorakouské Kremži odehrává festival kombinující divadlo, performance a alternativní, povětšinou experimentální hudbu. I letošní přelom dubna a května tak opět bude narušovat klopýtání maloměšťáků od vinice k vinici jeden z nejzajímavějších uměleckých festivalů v Evropě. O ideách v pozadí, historii i letošním ročníku jsme se bavili s jeho ředitelem Klausem Moserem.  

Od komunitního či kultovního statusu přes komerční anebo mecenášskou ideologii se prostřednictvím globálního výrazu a lokální specifičnosti přesouváme a dostáváme ke slovu koncept – překračují se hranice nastavené z vnějšku, věříme i v nás samých. Jsme zapálenými svědky: pojetí „festivalu” se poměrně výrazně rozvíjí. Lunchmeat se jeví být v mnoha ohledech invenčím, a proto zářným příkladem takového přístupu.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.