Vážení diváci, v sobotu 21. 9. sa konal v MeetFactory koncert Deafheaven + Touché Amoré + special guest: Portrayal Of Guilt. Bolo tam veľa testosterónu, ale ženích žiaden. Klasika… A.

Vykřesat úsměvy z poloprázdného klubu není jednoduché, ale třeba to vyjde, jen když se nevzdáte. Oshun mají sladěné kroky i oblečení, pozornost ale strhávají hlavně ty nemocné oči. Na chvilku se v nich ztratím, najednou se všichni hýbou, skandují jejich jméno, bude i přídavek a budou rady do života. „Just in case nobody told you today… you are beautiful and you are doing exactly what you're supposed to.” Slunečnice vyrůstají z pódia a toho večera si každý jednu odnesl domů.

Oshun je nezávislé soulové duo a zvuková manifestace afrofuturismu. Používají digitální a akustické zvuky, tvrdé bicí a basy a ambientní harmonické struktury. Oshun se spojují s duchem svých předků ve snaze představit pro všechny sladší budoucnost a 12. června se vrací do pražského klubu Futurum.

V sobotu, 16. 2. 2019, pod disko guľou v Lucerna Music Bare, vystúpili najskôr DJ a potom Algiers. Aj diváci prišli, vsetko bolo. A sme sa snažili, klucí hrali ako o závod, ja fotila. No a ako top mi prišli vlastne tie tváre. 

Členové Algiers tvořící spojnici Londýna, Atlanty a New Yorku už nechtějí jen nečinně přihlížet. Jejich druhé album s názvem The Underside Of Power je deskou odporu a hodlají s ní dobýt svět. Algiers loni hráli ve strahovském klubu 007 a jejich vyprodané vystoupení se podobalo výbušnému koktejlu. Tentokrát svou show představí na kruhovém pódiu Lucerna Music Baru 16. února 2019.

Kikagaku Moyo začali hrát přesně v devět. Téměř dvouhodinový set, ale pocitově tak půlhodinka. Zdálo se, že naplněné Futurum by kvarteto japonských kouzelníků hltalo až do rána. Celý dav byl plně v jejich moci a prvotní zasněný poslech se zavřenýma očima se postupně transformoval do závěrečného poga na Smoke and Mirrors. To poslední, co bych od vystoupení čekala, ale po prvním stagedivingu už jsem se přestala divit úplně všemu. Dvojnásobná halucinace. Jako ve snu, znovu a znovu jsem užasle pozorovala publikum – v euforii a vrhající se z pódia, až jsem nakonec sama sebe přistihla v divočícím kotli.

Jak by vypadalo, kdyby black metal nebyl hudbou norských satanistů, ale hymnou otroků na amerických plantážích? Kdyby nehledali útěchu v bohu, ale postavili se na opačnou stranu? Odpověď může mít v případě Zeal&Ardor hlubší kořeny, než by se mohlo zdát.

Tenhle týden bude ve Futurum Music Baru doopravdy nabytý! Mezi Idles, My Baby a Zeal&Ardor představí ve čtvrtek pražský klub japonské Kikagaku Moyo. Kapela v sobě skrývá japonský klid a nadhled, občasné napětí německého krautrocku a psychedeličnost 60. let.

First Hate, to jsou Joakim Nørgaard & Anton Falck. Evokují Pet Shop Boys nebo Hurts v té nejsoučasnější podobě. Dva mladí kluci z Dánska, kteří v 2017 vydali první album Prayer For the Unemployed, jsou silně ovlivnění Kodaní a životem v ní, nekonečnými večírky i pochybnostmi dospívající generace. Během aktuálního turné navštíví jak Brno, tak Prahu.

Deska Turn on the Bright Lights ovládla rok 2002 na alternativní scéně a dodnes se o ní mluví jako o jednom z nejvýraznějších počinů (nejen) první dekády nového milénia. Temnotou zahalené hity vykřesané z chmur a distingovanosti šik obleků udělaly z Interpol jednu z nejžádanějších kytarovek revivalové post-punkové éry.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.