Tancem na pokraji světa, kde hudba je jedinou odpovědí, ale také soundtrackem léta, které nikdy nekončí, to přináší právě vycházející čtvrté řadové album Piri Piri skupiny DVA. Na své comebackové desce Bára Ungerová a Jan Kratochvíl spolupracovali s britským producentem Timem Brinkhurstem. Jejich nové písně jsou ve srovnání s předchozí tvorbou celkově syrovější a zároveň optimističtější. Svědčí o tom také animovaný videoklip ke skladbě Woo.
„Jaromír (Plachý ze studia Anamita, pozn. ed.) přišel s nápadem, že by celá ta písnička mohl být animovaný ‚Tanec zpívajících zadků‘, ‚Zadkové choreo‘. S tím jsme nadšeně souhlasili,“ říká Jan Kratochvíl ke skladbě, kterou během nahrávání alba ve studiu Jámor natáčeli jako první. „Woo vyzařuje sunny mood týhle party feťáků pohody,“ psala si tehdy do svého deníku z nahrávání Bára Ungerová.[spvideo]https://youtu.be/ZK8SlK5hv5c[/spvideo]Se svým novým albem se DVA na scénu naplno vracejí po deseti letech – s cílem navázat na úspěšně rozjetou kariéru doma i v zahraničí, kterou s ohledem na rodičovské povinnosti Báry Ungerové v předchozích letech budovali pouze prostřednictvím studiové práce a tvorby soundtracků k počítačovým hrám. Písničky na desku začaly vznikat před třemi lety a po celou dobu nahrávání loni v červenci panovala úmorná vedra. Ostatně právě proto se nové album jmenuje Piri Piri, což v jazyku DVA znamená úmorné vedro.
„Celá deska je hodně letní, symbolizuje dvě léta, při kterých jsme písničky vymýšleli, léto, ve kterém jsme nahrávali, léto letošní, kdy jsme k desce natáčeli videa, babí léto, ve kterém desku vydáváme. Je to i raketové léto od Raye Bradburyho. Prostě léto, které nikdy nekončí, spalující léto, které se snáší na planetu. Na léto si při této desce prostě vzpomenete a zatančíte si. Klidně v zimě,“ říká Ungerová. „Občas bylo ve vylidněné Praze takové horko, že se nám zdál náš pobyt ve studiu jako apokalyptický výjev, ve kterém jsme přeživší, co nahrávají poslední zprávu lidstva,“ dodává.
Album Piri Piri, na kterém DVA začali pracovat před třemi lety na maringotce u řeky za Hradcem Králové, vychází 13. září 2024 u labelu Bumbum Satori digitálně, na CD a na vinylu. Jako hosté se na albu kromě producentské dvojice Tima Brinkhursta a Ondřeje Ježka podíleli Prokop Holoubek, Petr Marek, Jan Unger a Natálie Kratochvílová. Po vydání desky kapela vyrazí na česko-slovenské turné, jehož součástí jsou křty 16. října v pražském Paláci Akropolis, 23. října v brněnském Kabinetu Múz a 24. října v Pardubicích. Aktuální výčet koncertů najdete na stránkách skupiny.
Periferní brněnská čtvrť Obřany si už delší dobu vytváří vlastní kulturní podhoubí kolem kavárny Kafara v budově bývalé fary, kde se pravidelně odehrávají hlavně akustické koncerty, a taky Obrfestu. Dva roky odkládaný ročník se vrací do samého srdce této městské části a k řece Svitavě.
Slavnostní vyhlášení jedenáctého ročníku hudebních cen Vinyla proběhne 23. února v pražském Lucerna Music Baru. Kromě tradičních kategorií Deska, Objev a Počin roku bude udělena Cena Jany „Apačky“ Grygarové pro hudební publicisty a publicistiky a nově také vyhlášeni laureáti výzvy Bastl Electronic Track určené na podporu mladých producentek a producentů.
Osobité duo DVA mohli posluchači po dlouhé době slyšet, jak otvírá premiérový ročník festivalu Pop Messe. Se soundtrackem k hororové novince herního studia Amanita Design, Happy Game, ale ohlašují návrat na pódia a rovnou i novou desku. Jan Kratochvíl a Barbora Ungerová se po albu Nipomo v roce 2014 stáhli z koncertních stagí do prostředí videoher a divadla na dlouhých osm let. S Amanitou dvojice spolupracovala už dříve na počítačové hře Botanicula a dětské hříčce Chuchel.
Samotnou podstatou romantiky je nejistota. Tak zní citát Oscara Wilda, kterým pořadatelé uvádějí programovou brožuru dvacátého osmého ročníku Besedy u Bigbítu. Nevím, jestli je v tomto smyslu přesné mluvit o romantice, ale slovo, které skutečně vystihuje náladu kulturního odvětví v posledních dvou letech je právě nejistota. Tu pociťují jak diváci a umělci, tak pořadatelé festivalů, pro které je šachování s interprety v line-upu už skoro běžnou rutinou.
První ročník brněnského festivalu Pop Messe se od začátku potýkal s nejrůznějšími problémy a posléze i kritikou. Přesto šlo o unikátní akci celorepublikového významu – úměrně k pocitové rozloze „největší vesnice v Česku“ vznikla kapesní verze velkých festivalů, zasazená do působivého prostoru stadionu za Lužánkami. V sevření polorozpadlých tribun, částečně pomalovaných sezvanými výtvarníky, zahráli umělci, kteří jsou obvykle vidět spíš jako headlineři akcí pro desetitisíce návštěvníků. Pop Messe s limitem 2500 příchozích byla proto jedinečnou šancí zatančit si na Modeselektor nebo Tommyho Cashe v podstatě v rodinné atmosféře. Především pro brněnské to tak rozhodně zafungovalo – co krok, to známá tvář a potenciální společný drink.
Co klip, to perla. Album Nipomo královehradecké dvojky DVA sice vyšlo už před více než dvěma lety, ale prach na něj stále nesedá. DVA se totiž nepřestávají obklopovat talentovanými režiséry, a tak se stále dočkáváme nových a nových nápaditých videoklipů. Tentokrát jím byla obdařena skladba Zoppe.
Čeští elektronici nacházejí v prostředí počítačových a mobilních her značně inspirativní podhoubí. Opakovaně. Nedávno se k této formě skladatelské reflexe navrátili Floex a Kubatko, nyní se k nim přidávají i DVA. Ti si ve světě PC her užili už dvakrát, přičemž především soundtrack ke hře Botanicula jim přinesl velký (celosvětový) ohlas a sošku nezávislého herního Oscara k tomu.
Cenami ověnčené Nipomo, zatím poslední, dva roky staré album od Dva, se dočkalo dalšího klipu. Opět přitom jde o křehkou Vespering, skladbu, která se dočkala působivého vizuálního doprovodu ještě před vydáním samotného alba. Tentokrát jde o příspěvek z dílny Jaromíra Plachého, dvorního ilustrátora hradecké dvojice, tvořícího také pod značkou Amanita Design.
Česká centra prosazují českou kulturní scénu na mezinárodním poli. Tak zní motto sítě institucí zřizovaných ministerstvem zahraničí, které se ve 23 metropolích po celém světě snaží u zahraničního publika budovat povědomí o českých hudebních, výtvarných, literárních, divadelních a dalších počinech. Jak se jim to daří u české alternativní muziky? Co všechno stihly v uplynulém roce 2015? Je o českou klubovou scénu v zahraničí zájem? A jaká jsou úskalí propagace české alternativy?
