Dramaturgie festivalu to rozhodně nedělá příchozím jednoduché, o to větší potěšení přináší objevování skrytých klenotů. Náročnost jednotlivých setů se během tří dnů stupňuje a v některé momentech je opravdu náročné si říct, na co ještě zbývají síly a kdy je lepší jít pryč nehledě na fomo. Hlasitost vystupujících i těkavost projekcí někdy může působit neúnosně, přitom už pouhá přítomnost na festivalu je víc než inspirativní. Jen málokterá akce (nebo kolektiv) si u nás našel tak silnou identitu, přesto se v ní neusadil a nebál se adaptovat na novou realitu. Lunchmeat může být čímkoliv, a přesně tenhle pocit dodal i svým fanouškům. Překonat strach ze změny přináší osvobození.

„Nikdy jsem nešel do klubu s myšlenkou, že z toho udělám dílo, ale tato zkušenost mě inspirovala k tomu, abych zcela přehodnotil své chápání pohybu a tance. Je to zkušenost se dvěma způsoby soužití ve světě: jedním je vaše zkušenost se sebou samým a druhým je komunitní aspekt,” řekl Michele Rizzo v rozhovoru pro Electronic Beat. „Tyto dvě zkušenosti se plně prolínají jedna do druhé způsobem, který je těžko uchopitelný.” Zahájení Lunchmeatu proběhlo během grand openingu Národní galerie a Prague Art Weeku, kdy Michele Rizzo představil HIGHER xtn., původně připravené pro amsterdamskou galerii Stedelijk.

Stojím před dilematem, jak vlastně zpracovat reportáž z festivalu, který je pro mnoho lidí takovým velkým společným setkáním. Slyšela jsem tolikrát, že Beseda není o line-upu nebo velkých jménech, ale hlavně o kamarádství. Je tím místem, kde budou úplně všichni. Tedy ten okruh kolem každého z nás, který znamená „všechny.“ Na druhou stranu jsem jela na Besedu jako odborná veřejnost, hm, takže zhodnotit festivalovou dramaturgii, atmosféru a jak to celé šlapalo, jeví se jako povinnost. Zkusím to vzít z obou úhlů pohledu.

Slovenská Pohoda se letos uskutečnila již po šestadvacáté. Trenčínské letiště opět zaplnily tisíce hudebních fanoušků, nechyběly desítky umělců z celého světa, atmosféra vzájemné sounáležitosti nebo Zuzana Čaputová.

První prázdninový víkend se uskutečnil v jihočeském Táboře již osmiletý festival Transforma, který letos spoluutvářelo osm dramaturgických kolektivů. Ve čtvrtek vše započalo vernisáží výstavy Co pozítří? v budově bývalé Trafostanice u vodní nádrže Jordán. Střediskem festivalu je kulturní doupě Cesta, kde se nachází několik indoorových stagí a open air v zahradě. 

Třináctý ročník festivalu Creepy Teepee, který se prezentuje jako akce pořádaná současnými nezávislými umělci, proběhl o víkendu od 14. do 16. července, kdy poslední večer se protáhl až do pondělního rána.

„Nejvíc cool putovní festival v ČR” se se čtvrtým ročníkem přesunul do klubů, podzemí a kostelů Chomutova. Galerie zachycuje páteční večer v Kulisárně.

Předpověď nám sice moc nepřeje, ale i tak se v dobré náladě, za doprovodu Harvest od Neila Younga vydáváme nakatovický OFF, Ostravě nejbližší malý velký festival. Po pořádných, nicméně tak trochu očekávaných problémech s parkováním auta, si za mírného mrholení stavíme útulné stanové městečko v sektoru pět. Zbývá už jen obligátní návštěva nedalekého potravinového řetězce Auchan a zásobeni vege kabanosy na tři dny se vydáváme do areálu. Jen v kraťasech, jsme optimisti.