Slovenská Pohoda se letos uskutečnila již po šestadvacáté. Trenčínské letiště opět zaplnily tisíce hudebních fanoušků, nechyběly desítky umělců z celého světa, atmosféra vzájemné sounáležitosti nebo Zuzana Čaputová.
Brány festivalu se otevřely už ve středu na warm-up party v kempech, kde se až do rána prostřídalo několik DJ's. Menší účast vynahradilo nadšení prvních návštěvníků. Čtvrtek, kdy Pohoda standardně začíná, odpálila ukrajinská diva Alina Pash. Uvedl ji sám ředitel festivalu Michal Kaščák a jedna z nejexponovanějších ukrajinských umělkyň dostála své pověsti hypnotické performerky. Sleaford Mods, kteří přijeli z britského industriálního severu, dopřáli svému publiku asi nejintenzivnější zážitek prvního festivalového večera. Z vystupování Jasona Williamsona a Andrew Feara vyzařovala sebejistota a posluchač si je mohl užít, i když přes Jasonův silný akcent nemusel rozumět všem textům.
Po nich na pódium nastoupil Perfume Genius, americký písničkář, jehož teatrální show však energii a spontánnost předchozích umělců postrádala, a tak jsem po pár minutách přešel do vedlejšího stanu na koncert Mezerga. Francouzskému producentovi rozhodně elán nechyběl, vršil přes sebe elektronické podklady s improvizovanými jazzovými sóly a všem přítomným z toho přecházela hlava kolem. Čtvrteční line-up na hlavní stagi zakončil Jamie xx se svým DJ setem, který se ale po pár minutách obrátil ve zklamání. Nejenže jeho selekce mě moc nezaujala, ale ani se správně nedokázal napojit na náladu posluchačů.
Doprovodný program přednášek a divadel fungoval už od devíti hodin, hudba se ale pomalu rozjížděla po poledni s indie-popovou Zeou a ukrajinsko-slovenským projektem Symphony for Free Ukraine. Moji pozornost si získali Tata Bojs, kteří na rozpáleném letišti svým nasazením ještě přihazovali pod kotel. Jejich show táhnul kupředu zejména Milan Cais, se svým nadlidským zápalem. Zazněly nové songy, ale nechyběly ani hity nultých let, které si s kapelou s chutí zazpívalo také publikum. Zhruba od čtyř hodin pak na pódium hlavní stage vystoupila Jana Kirschner. Charismatická zpěvačka a slovenský národní poklad dobře odhadla, co doba vystoupení žádala. Její set byl pohodový na líné odpoledne s lehkou kocovinou a ideální jej bylo proležet ve stínu s drinkem v ruce, což také většina lidí udělala.
Vystoupení švédských pankáčů Viagra Boys se krylo s rapperkou Flohio. Nakonec jsem se rozhodl zůstat na prvně jmenovaných, pak jsem toho ale trochu litoval. Jejich vystoupení mělo drive, ale v průběhu dalších písní nikam negradovalo a postupně se snad unavil i frontman kapely. Co znaky únavy rozhodně nevykazovalo, byla show Caroliny Polachek, hyper-popové divy ze Spojených států, kterou si jako předskokanku na své turné vzala nedávno i Dua Lipa. Její vokál udivoval svým rozsahem a téměř strojovou přesností.
Během soboty jsem se do víru festivalu dostal až později. Nestihl jsem diskuzi se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou, ale fronta na ni prý měřila desítky metrů a většina lidí se do poměrně velkého stanu vůbec nedostala. Až kolem páté hodiny vedly mé kroky na duo londýnských důchodců Pete & Bas, jejichž směs UK drillu a grimu jsem žral plnými hrstmi. V průběhu loňského roku se stali senzací sociálních sítí, určitě jsou ale víc než jen to. Mají kvalitní flow i prvotřídní produkci a pravděpodobně o nich ještě uslyšíme. Výrazným hudebním zážitkem pro mě bylo slyšet etiopského jazzmana Mulatu Astatke. Koncert profesora hudby a průkopníka žánru v sobě spojil charisma marimbisty, pianisty a skladatele a zaslouženě byl pak odměněn dlouhým potleskem ve stoje.
Pohoda zůstává jedním z nejlepších počinů na poli středoevropských hudebních festivalů. Je inkluzivní, žánrově pestrá a je místem, kde člověk může zažít pocit soudržnosti a kamarádství, v dnešní době ne úplně samozřejmých. Pokud se na této planetě v nejbližších letech neupečeme zaživa, bude trenčínské letiště jedním z míst, kam se vždy na prodloužený víkend začátku července vyplatí jet a načerpat pozitivitu na celý rok.
Pohoda 2023, Trenčín – letiště, 6.– 9. 7. 23