Festival Trať putuje od roku 2018, kdy začínal v Pardubicích, s jednoroční covidovou pauzou po českých nádražích a příležitostně, jako v letošním roce, i nádražkách. Tentokrát proběhne 9.–10. 7. v Klatovech. Tak jako hodně dalších současných festivalů, se snaží propojovat hudbu s divadlem i výtvarným uměním, unikátním je na Trati ale právě prvek nádražní architektury. Proměnlivost festivalové lokace dává akci předpoklad k tomu přinášet program z rozmanitých částí republiky, žánrově se oproti tomu dramaturgie soustředí až na výjimky téměř výhradně na elektroniku. I díky tomu ale možná dokáže širší posluchačské komunitě ilustrovat spektrum elektronické hudby lépe než podobné akce, které se přímo neprezentují jako žánrově vyhraněné.
Neformální, zpravidla nestylizované portréty několika málo vystupujících na letošním 26. ročníku Besedy u Bigbítu v Topolovém hájku v Tasově u Veselí nad Moravou…
Beznadějně vyprodaný večer v Kabientu Múz, představitelka rural popu Johuš Matuš, Ventolinův bezmála dvouhodinový live-set a křest alba Vitajte, acid-housový set PDCH a párty do ranních hodin.
Na avantgardní bizarnosti nás užije, a proto s mírným zpožděním přinášíme echo o projektu Buržoa, v němž se vedle Jakuba Šponera a Pavla Víta objevuje i Johana Novotná, známá pod uměleckým pseudonymem Johuš Matuš. Pokud vám právě rurální nonsensita Johuše Matuše přišla už lehce za hranou, tak vězte, že Buržoa jde ještě dále. Snaha o artificiální neumětelství je zde dotažena do absurdna a falešné a kakofonní tahání kočky za ocas, rozuměj singl Streptokok, by možná vykolejil i ty posluchače, kteří byli v dobách undergroundu zvyklí na jó šílenosti.
Jeden z posledních výročních žebříčků je zároveň ten nejdůležitější. Konečně se totiž podíváme „domů“. České scéně se průběžně věnujeme intenzivně a primárně, a máme proto radost, že její uplynulou sezónu můžeme tímto uzavřít a začít se soustředit na rok nový. Vybrali jsme pro vás 20 českých desek, které nás v loňském roce nejvíce oslovily. Rozkročeny jsou od field recordings po pop a tušíme, že byste mezi nimi mohli najít tipy, které vám v nabitém roce proklouzly mezi prsty. Nahlédněte.
Již potřicáté se zájemci o tvorbu české režisérské budoucnosti budou moci v Praze podívat na snímky studentů FAMU. FAMUFEST se tentokráte uskuteční od 23. do 27. listopadu v prostorech Bio Oko, Café Jedna a podzemním divadle Studio Hrdinů. Tam, v útrobách Veletržního paláce, se odehraje i pestrý doprovodný hudební program. Člověk nebude vědět, kam dříve skočit.
„Jdu zahradou / a zakopávám o rouru / do země vyrývám hubou ďouru, / zahrado, zahrado, zahrado / co to je za vzpouru?“ začíná první skladba na albu Rural Pop, jedné z nejzajímavějších nahrávek, které se letos na české alternativní scéně urodily. Konzervativcům nedoporučujeme. Je to hudba, o níž se možná dost dlouho (nebo vlastně pořád) nebudete moct rozhodnout, jestli je geniální, nebo úplně pitomá.
Náš průvodce světem desek je místo, kde se může potkat jinak nepotkatelné. Pestřejší Bedekr aby člověk pohledal. Díky tomu vám vedle sebe můžeme nabídnout hip hop tradiční (Atmosphere) i moderní (Frank Ocean), návrat witch elektroniky (Crystal Castles) i kultovní techno (Jeff Mills), irský folklór šmrcnutý jazzem (Notify), sychravou kytarovku (Planety) a ruralistický laptop pop (Johuš Matuš). Tak místo krosny sbalte přehrávače, nasaďte sluchátka a pojďte si hrát na světoběžníky spolu s námi.
Zásoba malých velkých českých festivalů je v posledních letech bezedná. Dalším konceptuálně zajímavým projektem je landartový festival Trsy, který se uskuteční v lesích ve Lhotce u Berouna. „Festival Trsy má za cíl rozvíjet reflexi krajiny v současné společnosti. Chce vzdělávat v oblasti umění, přírodovědy a udržitelnosti specifických míst, která krajinu tvoří. Otvírá možnost vnímat krajinu jak z estetického, tak přírodovědného hlediska a pobízí k netradičnímu druhu tvůrčího vyjádření,“ vysvětlují v průvodním textu pořadatelé a program napovídá, že svým slovům dostojí.
