S Jáchymem Krohe a Josefem Hradilkem z pražské alternativní kapely Dukla se setkáváme v srdci pražských Vinohrad, jejichž zákoutí se často prolínají v textech jejich předchozích desek. Potkáváme se v baru Bullerbyn, takže s obsluhou přichází automatická otázka, jestli si dáme pivo. Josef s díky odmítá a mimoděk mi říká, že nepicí leden protáhl a už je bez alkoholu třetím měsícem. Rozhovor tak otevíráme netradiční otázkou, jaké je jet turné a hrát koncerty bez kapky alkoholu.
Dreampopová pětice z Prahy vydává debutové album So Far So Good, které tvoří šest převážně milostných písní. Už singl Gone napovídal změnu ve zvuku kapely, ale hlavně v přístupu ke skládání, lo-fi zvuk byl vyčištěn, což napovídal už singl Gone.
Dukla, to je bokovka dvou členů Mayen s českými texty. Projekt Lukáše Vydry a Josefa Hradílka se mohl sice po loňské srpnové desce Vinohrady zdát jako uzavřená kapitola dlouhých letních večerů, ale opak je pravdou. Dukla totiž právě představuje nový singl I. P Pavlova. V posmutnělé skladbě navazuje na již očekávanou estetiku – dreampopově vyklidněné a příjemně tepající elegie rozervaných romantiků s poetickou duší, uzavřené toposem známých pražských míst.
„Jediný koncert Midi Lidí v Brně v roce 2016“ zahájili hosté Lazer Viking / Sabrehart a Mayen, samotní „Milí Lidi“ zahráli necelý dvouhodinový koncert, ve kterém představili především skladby z nového alba Give Masterpiece a Chance!, ale nezapomněli ani na skalní fanoušky a zahráli i starší písně. Kromě Petra Marka, Prokopa Holoubka a Tomina Kelara se na pódiu objevila i zakládající členka skupiny Markéta Lisá. Večírek na brněnské Flédě zakončil Ventolin svým DJ setem.
Již počtvrté vybere mezinárodní odborná porota koordinovaná rádiem Wave želízko české alternativní scény, které následně vyšle sbírat body do zahraničí, konkrétně na nizozemský showcase festival Eurosonic Noorderslag. Slavnostní vyhlášení letošního Czechingu proběhne 27. září v garážích Českého rozhlasu a bude se jednat o programově bohatou kulturní nadílku.
Kdo si snad myslel, že Deaths jsou jednoduše kolébavou melancholií, tomu jistě Bruso a spol. vytřeli zrak. Snový soumrak se každopádně konal – to když otevírali staří známí Mayen a po nich následoval jejich podobně naladěný kolega Still Parade z Berlína. Deaths postupují pomalu, zato razantně: energický úderný set, pojatý tentokrát notně tanečně. Lapám po dechu.
Můžete tancovat, ale jen dobře, ne blbě, říkají v úvodu Mayen, když začínají svůj koncert v rámci live sessions projektu v hudebním obchodě Musictown Records. Zanedlouho Mayen spolu s Deaths a Still Parade vyrazí na turné. Bude to snové.
Ojedinělá příležitost nechat se zasáhnout vlnou, která jen tak české a slovenské luhy a háje neomývá. Jsou to tři roky, co se tehdy pražské synth-popové duo Girls on Drugs rozdělilo na dva sólové projekty.
Loni v květnu vydali jednu z nejlepších českých desek roku 2015, nostalgické plážové vzpomínání, a pak si dali krátkou (pod)zimní pauzu. Nyní se však Mayen opět nechávají přistihnout při činu, konkrétně se dvěma novými skladbami. Bruise a April Is The Cruelest Month se znovu nesou na vlně letního soumraku a poklidně plující dreampopové melancholie, pro Mayen tak charakteristické.
Výroční žebříčky. Věc, bez které se žádný (nejen) hudební web neobejde. Naše letošní bilancování nyní rozšiřujeme o výběr toho nejlepšího z domácí scény. Patnáct českých desek, které nám nejvíce rotovaly v uších, představujeme, jak je letos zvykem, v kalendářním pořadí. Nahlédněte do našeho bilančního diáře potřetí.
