Jak za jeden večer uvidět hned tři naše oblíbence a objevy loňského roku a ještě k tomu možná další objev objevit? Stačí v sobotu 30. ledna sestoupit do prostor Sklepní scény brněnské Skleněné louky, kde se odehraje žánrově nespoutaný večírek čtyř kapel, rozkročený od křehkého lo-fi po experimentální midi-metal.

Ostravská lo-fi písničkářka a malířka Moin Moin má toulavé boty a svou kerouacovskou duši nehodlá ani v nejmenším utlumovat. Poté, co téměř půl roku nasávala uměleckou inspiraci v odlehlé rybářské vesničce na Islandu, se v dubnu opět chystá do světa. Tentokráte bude vlakem brázdit Evropu křížem krážem a v rámci toho koncertovat tak moc, jak jen to bude možné.

Už už to vypadalo, že Odeur de Violettes to navždy zabalila. Leč není tomu tak. Dala totiž slovo se svým hudebně spřízněným dvojčetem, s Moin Moin (s níž jsme nedávno přinesli další díl Czech it), a obě dvě lo-fi holky se dohodly, že si spolu v prosinci párkrát zabrnkají. První potvrzenou zastávkou je brněnská Skleněná louka 9. prosince, další by měly následovat. Vyburcuje to Laví k novým věcem, nebo si jen nostalgicky zavzpomíná na doby, kdy koncertovala a skládala jako divá?

Je z Ostravy, vystačí si s akustickou kytarou, její uměleckou (a možná i životní) filozofií je lo-fi a diy, svou hudbu kontextově splétá s vlastnoručně vytvořenými artefaktovými doplňky, mámí autenticitou, poetičností a jakousi tvrdošíjností dělat si všechno po svém, na koleni. Seznamte se s Moin Moin, holkou hnědookou, co v ruce střídá kytaru a štětec.

Kopřivnická čajovna [árt té kafé] Mandala i v říjnu pokračuje ve své trochu jiné kultuře pití čaje. S pravidelností k němu totiž několikrát měsíčně servíruje nějakou tu koncertní laskominu k poslechu i poskoku.

LITR, to je knižní veletrh autorských a uměleckých publikací vydávaných malými nezávislými nakladateli nebo vlastním nákladem. Zní to komplikovaně, ale znamená to jediné – knihomolové a milovníci papírnictví a podobných odvětví, udělejte si výlet do Olomouce.

Stačí málo. Sestoupit do starých důlních koupelen Provozu Hlubina, kde si po desetiletí dělníci sedření po těžké šichtě smývali z kůže pot a svědící prach. Teď se tam naopak dřou a potí kapely.

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.