Banát, jak zmiňuje jeden z pořadatelů i v našem nedávném rozhovoru, je údajně nejnáročnějším českým festivalem. Bohužel k tomu jedním dechem nedodává, že by mohl být o mnoho schůdnější, kdyby se doopravdy zajistila maximální hygiena a předešlo se tak častým přenosům střevní virózy a dalším nevolnostem. Působí to jako laxnost v organizaci, pokud vydrží tři dny viset cedulka označující vodu pitnou u vody užitkové, tím spíš, jde-li o kohoutky přímo v ústředí festivalu, hospodě U Medvěda. Postižené pak těžko uklidní perfektně čisté kadibudky – ovšem bez papíru. Noční můrou zůstává dlouhá cesta domů v ustavičných křečích. Tak trochu punk je super – dokud nezasahuje do zdraví zúčastněných. Je škoda, že i po deseti úspěšných ročnících je třeba apelovat na pořadatele, aby po této stránce akci dotáhli k dokonalosti. Mělo by jít o prioritu.

Nové jméno na české hudební scéně zní Indican. Setkávají se zda značně různorodé kulturní kořeny – romské, české i indiánské. Na inspirující etnickou směsici odkazuje kapelní název, důležitá je však také širší symbolika. V rámci oslav Dnů evropského dědictví v Olomouci se odehraje 10. září pódiová premiéra, kterou doprovodí Moravská filharmonie Olomouc pod vedením dirigenta Jana Kučery.

Se svým debutem My Heart Soaks Like a Hawk slavili, rozpadli se a před rokem se přeci jen vrátili. Olomoučtí Nylon Jail na konci loňského roku vydali druhé album Irreversible Changes, s nímž během března u nás i na Slovensku, v létě pak třeba na Colours of Ostrava.

Na konci loňského roku vydali Irreversible Changes, nyní vyráží Nylon Jail na turné. Nylon Jail se vrátili. Během posledního roku uveřejnili několik videosinglů, odehráli festivalová i klubová vystoupení a pod producentským dohledem Ondřeje Ježka a Petra Mlynáře, kteří stáli už za debutem My Heart Soars Like A Hawk (2013), vydali u vydavatelství Červený kůn své druhé album.

Nylon Jail vydávají Irreversible Changes. Album vyjde u Červeného koně 2. prosince. Křest proběhne v rámci jarního turné kapely.

Neformální, zpravidla nestylizované portréty několika málo vystupujících na letošním 26. ročníku Besedy u Bigbítu v Topolovém hájku v Tasově u Veselí nad Moravou… 

Zaprášený schody opavskýho bytu. Vzpomínám, jak ten den vlastně začal. No jasně, že v Praze, u dálnice. Stopli jsme si jedno auto, pak druhý, třetí až čtvrtý, který nás zavezlo do Studenky. Mají tam nóbl nádražku a vevnitř zrovna jela diskotéka – vypalovačky plus drahý světla a kouřostroj stojí za zmínku. Dorazili jsme do Opavy až o půlnoci (kvůli zácpám) místo půl sedmý, jak bylo v plánu (ke vší smůle To je Hrůza nezahrála). Naštěstí jsme po městě měli svý tajný a ti nám podali zprávu o koncertech, který jsme chtěli stihnout. I Love 69 popgejů prý rozřádili svatou Alžbětu a její kapli kvalitně. Jeden ze dvojice byl svlečen do půl těla a „jakoby se nebál VŮBEC ničeho“ vypověděl ověřený zdroj.

Činohra, současný tanec, performing arts, mezinárodní přesah. Z Divadelní Flóry se stala jedna z nejprogresivnějších divadelních akcí u nás a již dnes začíná v Olomouci její 22. ročník. Nabitý desetidenní program nabídne mimo divadelních delikates také neméně zajímavý doprovodný hudební program. Ideální varianta pro hudební fajnšmekry i pro ty, kteří zaspali a nestihli si zajistit vstupenky na většinu již vyprodaných divadelních inscenací. Na jaké interprety se tedy na Floře těšit?

Nylon Jail si svou reinkarnaci vychutnávají. Druhé album, které se bude křtít v roce 2018, se dostává na světlo světa po kouskách a s napětím – každý měsíc má premiéru nový videoklip. Na konci června to odstartoval singl Freezing Point, následovala skladba Strange Reapers, obojí v režii Víta Hradila. A nyní je venku třetí: příběh začíná záběry z Berlína pořízenými na jaře roku 2016 režisérem Davidem Menclem a kameramanem Tomášem Jelínkem. Následují záběry z hřbitova, nechybí černá kočka a do toho všeho problikují střihy frontmana Jiřího Jiráka.

Jsou tomu přesně dva roky, co olomoucká formace Nylon Jail zahrála svou zdánlivou labutí píseň. Kapela, která se se svým zvukem na české scéně vymykala, skončila v době, kdy stoupala k vrcholu. Nyní dochází k reinkarnaci a cesta vzhůru může pokračovat. „I když jsme napsali ‚definitivní rozpad kapely“, věděl jsem že se brzy vrátíme zpět. Je to v nás zažraný příliš hluboko na to, abychom se na to dokázali vysrat,“ říká zpěvák Jiří Jirák, který se společně s dalším zakládajícím členem Romanem Vičíkem rozhodl rozvířit usazený prach.

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.