Je to jazz, a není to jazz. Je to moderna, a zároveň plné tradic. Je to improvizace, a zároveň do posledního detailu vypiplaná struktura. Je to melancholické, a zároveň nesmírně pulsující, se silným groovem. Je to Zabelov Group, jedna z nejtalentovanějších českých skupin současnosti.
Mezinárodní festival filmů s tematikou lidských práv Jeden svět se po promítání v Praze odehraje v dalších 32 městech po celé České republice. V Olomouci se uskuteční kromě projekcí a debat také výstavy, koncerty a další doprovodné akce. Z filmového programu krom jiných uvedou v hanácké metropoli například dokument o afghánské rapperce Sonita, který byl oceněn na festivalu Sundance. Celkem diváci budou moci zhlédnout šestnáct domácích i zahraničních snímků.
Na první březnový čtvrtek bylo krásně ošklivo, akorát počasí na žalný projev Jono McCleeryho. Ohlodaný na kytaru a čistý zpěv dokázal soustředěnému publiku přenést dost na rozdmýchání nostalgie... zvlášť při poslední skladbě Tommorow jsem cítil vděčné, tiché příjímání. Trocha tření a vlnění, která McCleerymu scházela k vyhnání divné zimy, přišla v podobě minimalistických Grandbrothers. Výboje silné statické elektřiny, rozmáchlé údery metličkami o modifikovaný kladívkový klávesový nástroj, dokonalý timing a silná synchronizace s elektronikou vytvořili stabilní groove, který rozhicoval všechny, kdož neseděli vpředu.
Březen, do klubu vlezem. Olomoucký Jazz Tibet Club představuje program na další měsíc a lahůdek se najde hned několik: křehký islandský klavír, experimentální i moderní jazz, ambientní, elektronikou protkané písničkářství. Stačí prstem zalovit.
Meyvant do puntíku absorbuje a vyzařuje všechny vlastnosti, které se člověku při přemítání o typickém islandském hudebníkovi v hlavě asociují. Pěstěný plnovous, ironické průpovídky, angličtina s roztomilým islandským přízvukem, zasněné skladby, indie folk s typickou severskou melancholií a do posledního místa zaplněný klub jako důkaz, že islandská scéna táhne vždy a všude.
Vestmánské ostrovy, jeden z nejkouzelnějších islandských koutů, místo, kde je vše, co chcete v zemi ohně a ledu vidět, zkoncentrováno na pár čtverečných kilometrech. Žijí tu vesměs rybáři a lidé spojení s místním fotbalovým klubem. A narodil se tu i Júníus Meyvant. Písničkář, který kus koncentrovaného Islandu přivezl do Jazz Tibet Clubu.
Ponorka, ikonická undergroundová putyka v Olomouci, kde se vstupné vybírá na dobrovolné bázi do rezavého plechového hrnce nebo ošuntělého klobouku, kde člověk smrdí cigaretovým kouřem i na fotce a kde se koncerty odehrávají bez pódia, v malém výklenku, těsném kontaktu a za konstantního řečnického šumu štamgastů, kteří o alternativní hrátky nejeví sebemenší zájem a ruch z reproduktorů se snaží překřičet hrdelním pivním řevem, má neodolatelnou atmosféru.
Vestmánské ostrovy, které patří k Islandu, jsou dechberoucí místo (redakčně vyzkoušeno). V krajině idylických zelených kopců, chundelatých ovcí a dramatických sopek se musí melodie skládat samy. A taky že skoro ano.
Na SF Miniramp se opět místo skejtování hrálo. Do Olomouce tentokráte zavítaly ovečky ze stáje labelu Stoned to Death, jmenovitě Prodavač, Molly a Obelisk of Light. Krátká sumarizace a tři desítky fotek napoví o atmosféře onoho večera.
Olomoucká SF Miniramp vloni přinášela jeden zajímavější koncert za druhým a v podobném duchu startuje i letošní rok. Do podmanivého prostoru, který už dávno nenavštěvují jen ti s prkny na kolečkách, tentokrát zavítá trio spojené s čerstvými aktivitami kazetového labelu Stoned to Death.
