Reakce z redakce 2013: nejlepší alba (I.) Reakce z redakce 2013: nejlepší alba (I.)

Reakce z redakce 2013: nejlepší alba (I.)

Reakce z redakce 2013: objevy a debuty | alba (I. díl) | alba (II. díl) | TOP Songy 2013

Prosinec je časem bilancování a nejzásadnější ze všech žebříčků už publikovala řada hudebních médií. Na webu NME se můžete podívat, jaká letošní alba nejvíce zabodovala u zahraniční kritiky (britští kolegové si dali tu práci a vypočítali úspěch desek napříč různými médii). Některé z nich máme ve výběru nejlepších alb roku 2013 i my. Pořadí zase tolik neřešíme, nicméně pokud bychom měli sečíst všechny hlasy, které zazněly v redakci, vítězí u nás Nick Cave and The Bad Seeds s albem Push The Sky Away.

Vybrali jsme pro vás celkem 25 desek, které z letošní úrody nejvíce oceňujeme a rozhodli se vám je naservírovat ve dvou dílech. Nejdříve se podíváme na ty, u nichž padla větší shoda, ve druhém díle potom budou osobnější tipy na alba, která se nejvíce točila v přehrávačích jednotlivých redaktorů vedle top třináctky, již představujme právě nyní. Nenechte si také ujít Objevy a debuty 2013 a TOP Songy 2013.


Nick Cave and The Bad Seeds – Push The Sky Away Nick Cave and The Bad Seeds – Push The Sky Away

Nick Cave and The Bad Seeds – Push The Sky Away

Keď sa pozrieme z nadhľadu na celú diskografiu Nicka Cavea je novinka Push The Sky Away naozaj budúcou klasikou. Cave tu nie je zbesilý, svoju energiu si akoby vybil v posledných rokoch s Grindermanom. Naopak, svoje lyrické mantry často stavia v minalistickom štýle, jeho početná kapela The Bad Seeds do nástrojov nereže, ale necháva všetko pokojne plynúť. Push The Sky Away má len niečo cez štyridsať minút, nepotrebuje ale povedať viac. Nie sú to len balady, je to aj svojský blues, je to rock, je to proste Cave, ku ktorému sa bude ľahko vracať. (Filip Drábek)


Sigur Rós – Kveikur Sigur Rós – Kveikur

Sigur Rós – Kveikur

V reakcích z redakce na loňský rok jsme psali o desce Valtari s poznámkou, že Sigur Rós trvalo čtyři roky, než přišli s novým albem. Během oněch čtyř let Sigur Rós jedno album téměř dokončili, ale pak jeho vydání vzdali, dle vlastních slov písně prostě zahodili. Uplynulo deset měsíců a píšeme o Sigur Rós zase. Tato kapela, která je od ledna 2013 už jen tříčlenná, přistupuje ke své tvorbě nekompromisně, ale zároveň je schopna pracovat velmi rychle. V Kveikur chtěli Sigur Rós stvořit protiklad Valtari a to se asi povedlo. Kveikur je mnohem agresivnější a přímočařejší, je to album, které na posluchače sice naléhá dost tíživě, ale někde uvnitř té zvukové masy je i kus naděje. (Petr Mezihorák)


Mark Kozelek & Jimmy LaValle - Perils From the Sea Mark Kozelek & Jimmy LaValle - Perils From the Sea

Mark Kozelek & Jimmy LaValle - Perils From the Sea

Americký písničkář Mark Kozelek prožívá vskutku produktivní období. Vše se jakoby zlomilo s loňskou deskou Among the Leaves, na níž si vystřihl sedmnáct nikterak rozmanitých akustických skladeb. Žádné pokusy přijít s výběrem toho nejlepšího, avšak prostý přístup - tohle jsem složil, nahrál, berte nebo nechte být.

Letošní rok zastihl ex-frontmana kultovní formace Red House Painters ještě v plodnější náladě. V únoru nachystal kolekci coverů Like Rats, na jaře pak dvakrát spojil síly s jinými hudebníky. A právě nečekaná kooperace s Jimmym LaVallem (aka Album Leaf) přinesla nesmírně zdařilý výsledek. Propojení Kozelekových vypravěčských schopností, vytříbeného citu pro melodie a LaValleho repetitivní elektroniky zkrátka zafungovalo ve všech směrech. Předlouhá deska netrpí neduhem monotónnosti a některé z písní se řadí k tomu nejlepšímu, co v posledních deseti letech zasmušilý hudebník svým posluchačům připravil. Mnoho muzikantů se při hrátkách s elektronikou spálilo, nicméně Mark Kozelek se s touto výzvou vypořádal se ctí. Až se při pohledu na jeho zbylou tvorbu zdá, že přesně takový impuls již dlouho potřeboval. (Jakub Zbořil)


The National – Trouble Will Find Me The National – Trouble Will Find Me

The National – Trouble Will Find Me

Trouble Will Find Me je veľmi zvláštnym albumom v diskografii amerických The National. Na jednej strane pokračuje v nastolenej nálade ich posledných troch albumov, ktoré milujú kritici aj verejnosť, na druhej z neho je akoby cítiť väčšiu slobodu v prístupe k tvorbe, skladbám i nahrávaniu. The National už v minulosti odhalili svoje triky, teraz ich rozvíjajú ďalej. Trouble Will Find Me tak ponúka aj rozvláčne kompozície, kde charakteristický vokál podkrývajú dychy a sláčiky, vie sa však vrátiť aj k priamočiarym gitarovým skladbám. Tieto dva póly spája nostalgickou atmosférou. A nie, nie je to experimentálna nahrávka, nie je ani za každú cenu ľúbivá (a to The National také skladby zložiť rozhodne vedia). Vyžaduje si trocha viac času na to, aby vošla pod kožu. A vtedy sa úplne pokojne môže postaviť vedľa High Violet, Alligator aj Boxer. (Filip Drábek)


Kanye West - Yeezus Kanye West - Yeezus

Kanye West - Yeezus

Vždy bez ohledu, narcis. Přídomky, které si Kanye West vyšlapal na cestě k šesté studiovce Yeezus - jeho nejtemnější a nejpolitičtější, královské. Ještě s Jay Zem West říká, že ho není radno pustit do jeho zóny. Protože povstane silnější. Povstal jako „Yeezus” a své původní jméno zahodil jako kdysi otroci to své. „Mám tuhle ideu prodeje hudby, říkám jí dělej lepší hudbu.” Tohle pronesl Kanye těsně před vydáním desky, která ještě víc odbočila od popu. (Předchozí My Beautiful... byla sice adorována kritikou, v prodejích se však tolik neblýskla.) Yeezus jde na dřeň, nebere si servítky, což si přečteme nejposledněji z průhledného přebalu, přelepeného izolepou, a uvnitř vypálenou takřka beztvárností: a pak vás to udeří. Je to jako facka točící se v bouři nebo tornádu, vizionářská elektronika, žaloba - kéž by to neznělo kýčovitě - Ameriky, manifest politické korektnosti, ale také sebe samého. Nadžánrový maraton, čtyřicet minut a hosté a producenti z Olympu, synonymum: dynamika, antonymum: Kanye West. Zdá se, že ve výročních žebřících na celém světě s touhle deskou West došplhá na první místo. (Libor Galia)


Queens of the Stone Age - ... Like Clockwork Queens of the Stone Age - ... Like Clockwork

Queens of the Stone Age - ...Like Clockwork

I přesto, že se Queens of the Stone Age vrátili s novým albem po pětileté odmlce, neztratili nic z energie, kterou jejich hudba vždy měla. Vrátili se zpět v plné síle, ačkoliv zdravotní komplikace Joshe Hommea málem způsobily konec působení kapely. Naštěstí k tomu nedošlo, ale náladu desky to určitě ovlivnilo. Je temná, ponurá, melancholická a nesmírně rozmanitá. Na desce se krom samotné kapely podílela velká spousta hostů jako například Dave Grohl, Trent Reznor, Sir Elton John, Alex Turner a bývalý baskytarista QOTSA Nick Oliveri. Jemné skladby střídají skladby úderné a Hommeův charakteristický hlas pohladí každého posluchače téměř okamžitě na duši. (Tomáš Babůrek)


Vampire Weekend - Modern Vampires of The City Vampire Weekend - Modern Vampires of The City

Vampire Weekend – Modern Vampires Of The City

Vampire Weekend zvážněli a ve stylu černobílých filmových dokumentů z 20. let minulého století zvaných symfonie města ozdobili obálku svého letošního alba. Step zní trochu jako hrací skříňka s až polyfonně strukturovanou melodií, Unbelievers a Diane Young zase probouzejí rock'n'rollové srdce příjemným retro nádechem, který nezachází do skeptické nostalgie. Melancholická výpověď o stavu současné společnosti soustředěná spíše na individuální pocity člověka než na zobecňující životní pravdy je střídána veselejšími písněmi, pro které mají Vampire Weekend dobrý základ už z předchozí tvorby. Vrcholnou skladbu alba, baladu Hannah Hunt, si stále vybavuji živě – už bylo skoro po setmění, naprosté ticho až na pár nepozorných návštěvníků. Už trochu padal chlad. Tohle album nestačí slyšet, musí se zažít. (Zuzana Macháčková)


Devendra Banhart - Mala Devendra Banhart - Mala

Devendra Banhart – Mala

Album Mala je už v poradí ôsmym albumom škatuľkovaného predstaviteľa freakfolkovej scény Devendru Banharta. No keďže sú akékoľvek snahy o definície týchto všemožných hybridných hudobných žánrov trochu nezmyselné, vyznievajú podobne aj snahy žánrovo obmedzovať ich potenciálnych predstaviteľov. U Devendru Banharta to platí dvojnásobne. Chameleón mení podobu skladieb tak často ako jazyk, v ktorom ich tvorí.

Štyridsaťminútový album Mala, na ktorom sa nachádza dohromady štrnásť skladieb, plynie plynulo a príjemne ako letné popoludnie. Rozhodne sú skladby na ňom menej freak a aj menej folk. Singer-songwriter spolu s producentom Noahom Gerogesonom nahrávali väčšinu nástrojov pomocou vintage hip-hopového nahrávača do skladieb sami. Poväčšine jednoduché pesničky o láske, mýtoch a živote sú veľmi vtipné a príjemne popové. Výnimku tvorí snáď len tajomná recitálová kompozícia A Gain, pri ktorej príjemne zamrazí. Pre mňa osobne najlepší album roka 2013. (Jana Kočišová)


Efterklang – The Piramida Concert Efterklang – The Piramida Concert

Efterklang – The Piramida Concert

Není to poprvé, kdy Efterklang těží ze spolupráce s klasickým hudebním tělesem. Už album Parades bylo nastudováno společně s komorním orchestrem, vznikla z toho deska Performing Parades. Album Piramida sehráli Efterklang v květnu 2012 v opeře v Sydney spolu s tamním symfonickým orchestrem a mělo to velký úspěch, a tak následná celosvětová tour obsahovala kromě klasických koncertů ještě několik dalších v provedení s místními filharmoniemi. Jeden z nich, doma v Kodani, společně s kodaňským filharmonickým orchestrem, byl zaznamenán a deska The Piramida Concert je toho výsledkem. Oproti původnímu albu působí tato živá deska o dost hřejivěji, opuštěné městečko na Špicberkách, které bylo inspirací Piramidy, je totiž najednou zaplněno šedesátkou nových muzikantů a publikem, které do skladeb občas i aktivně vstupuje. Chladná (ale hezká!) hudba originálu tím pookřála a získala novou tvář. (Petr Mezihorák)


The Dillinger Escape Plan – One Of Us Is The Killer The Dillinger Escape Plan – One Of Us Is The Killer

The Dillinger Escape Plan – One Of Us Is The Killer

Mistři chaosu The Dillinger Escape Plan opět dokazují, proč jsou považování za jednu z nejvíc excentrických kapel metalové scény. Experimenty jsou v jejich případě vždy na místě a je poznat, že se TDEP od svých šílených mathcorových základů trochu oddělili a přidali do své kuchyně něco málo z post-hardcoru nebo alternativního rocku. Avšak intenzitě skladeb to nijak neubralo. Nápadů mají rozhodně na rozdávání, jeden motiv střídá druhý. S každým albem je z Dillingerů cítit, že jejich kreativita stále roste a není k zastavení a tohle album může být klidně považováno jejich dosavadní vrchol. Pozor, tahle jízda určitě ještě nekončí. (Tomáš Babůrek)


Savages - Silent Yourself Savages - Silent Yourself

Savages - Silent Yourself

Čtyři divé post punkové ženy, hlasité a nespoutané. Vrhají nevraživé pohledy na své sokyně a ladným baletním krokem, jako by nic, překračují polomrtvé podmaněné muže. „Oh, hit me! Hit me with your hands,“ dožadují se, „tell me I’m miserable now!“ A obsah vět se bije s tónem, jakým to Savages pronášejí. Vždycky nad věcí, vždycky mírně s noblesou nahánějící husí kůži. Necelých devětatřicet minut koncentrované energie, odkudsi z okraje velkoměsta, ze zaplivaného klubu, kde se po zemi sice válejí střepy z lahví, ale na pódiu pořád ještě visí docela zachovalá opona. Na jednu stranu nic, co by tu ještě nebylo. Na druhu stranu možná první ideální dámská odpověď na někdejší Warsaw. (Helena Pazdiorová)


Teho Teardo & Blixa Bargeld – Still Smiling Teho Teardo & Blixa Bargeld – Still Smiling

Teho Teardo & Blixa Bargeld – Still Smiling

Odstíny černé hudebními tóny předené, mrazivě přitažlivá, elegantní temnota, dráždivé smyčce koketující s elektronikou, minimalismus, který je hutnější než nepropustná opona noci. Spojení německého barda Blixy Bargelda a italského skladatele Teho Tearda vyústilo v hudební opus Still Smiling, rozechvělý neoklasicistní recitál, který nadnáší i pohružuje, který nutkavě a neodolatelně krouží v přehrávači, aby se nakonec nepozorovaně usadil za krkem a nepustil. Vznešená i dekadentní, kázající i kající se, ve věčném rozporu kolující nahrávka se více než hudbě blíží plíživému doprovodu mrazivé filmové avantgardy, více než klubovému přítmí divadelnímu parketu. Uhrančivé hudební performérství pro náročné. (Tomáš Franta)


Iron & Wine - Ghost on Ghost Iron & Wine - Ghost on Ghost

Iron & Wine - Ghost on Ghost

Vousatého barda Sama Beama sleduji už nějakých pět či šest let. Je sympatické, že s každou novou deskou se snaží posunout svůj zvuk někam dále. Letošní nahrávka v rámci jeho diskografie nijak zvlášť nevyčnívá, vědělo se, že obyčejné folkové kousky už Beama omrzely, stejně tak se čekalo, že jazzové experimenty zajdou zase o něco dále. V nových vodách se však americkému hudebníkovi daří, ačkoli pro starší fanoušky může být jeho postupný, ve výsledku však radikální odklon od dřívější tvorby zklamáním. Já si jej ale užívám. Ghost on Ghost působí vyrovnaným, relaxačním dojmem, má svou osobitou atmosféru a onu absenci hitů, která může u některých posluchačů vyvolávat rozčarování, spíše s radostí vítám. (Jakub Zbořil)

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.