Warpaint, Electronic Beats Praha, 13. 3. 15foto: Libor GaliaElectronic Beats bez beatů. Hipsteři > tance chtiví. Pro mě osobně čekání na půl druhou. Na Warpaint. Na satisfakci za zrušený listopad. V kapse Virginia Woolfová, K majáku, v ruce se střídá pivo a cider. V přicházejícím omámení vkráčím do davu vstříc dalšímu mámení, proudu vědomí. Čtyři divoženky přicházejí, jako vždy, oblečeny někde napůl mezi skejťáckým srazem a ležérní elegancí. Čekám krátký set, dostávám regulérní koncert. V pátek třináctého hrají třináct písní. Zvukař jako by chtěl celovečerní absenci beatů nahradit a dohnat přeboosterovaným zvukem. Tlačí za pultem na maximum, leč účinek se nedostává. Na tyhle dámy se prostě tančit nedá. Leda uvnitř, sám se sebou. Warpaint se ještě více ztrácejí v hlučné hudební mlze. Nevím, jestli mi to vadí, nebo imponuje.
Utvrzuji se však v tom, že jakkoli na prvním EP a debutové desce Warpaint produkovaly hity, jejich loňský počin je atmosféricky úplně někde jinde, dále, hlouběji. Jen Bees drží s Love is To Die a spol. krok. Novinky zní i bez synťáků (Warpaint si protentokrát vystačily jen s kytarami) psychedeličtěji, šalebněji. A především nejčerstvější No Way Out strhává mírou ukrutnou. Warpaint se ladně vlní, jako správné divoženky neodolatelně svádí do svých artových peřin. Uculují se nad tím, proč zrovna ony byly pozvány na elektronický festival (vždyť tu přece vůbec nepatří...), aby si vzápětí vysloužily ovace natolik silné, že se koná přídavek. Elephants a Biggy, spojnice mezi historií a současností, zrcadlení vlastního hudebního vývoje, tečka za největší ženskou kapelou současnosti. Promiňte, Sleater-Kinney. (tf)
Electronic Beats (Adi Ulmansky, Ibeyi, Von Spar, Warpaint), Praha – Divadlo Archa, 13. 3. 15
