Jen pár hodin před prvním lockdownem pokřtil David Pomahač (ex-Kieslowski) svůj sólový debut Do tmy je daleko. Během večera se svým synem Jáchymem zahrál i několik dosud nevydaných písní, které jsou součástí právě vydaného živáku Live 11/3/2020.
„Marie brzy rozšíří svou rodinu, já se chci soustředit na projektu existenciálního sci-fi Tvrdý/Pomahač a chystanou sólovou desku,” komentuje aktuální dění i budoucí vyhlídky v Kieslowski David Pomahač, hlavní autor textů a hudby. Skupina hraje 28. a 29. listopadu v Café V lese, přičemž druhé datum už je vyprodáno. Poté se kapela na neznámo jak dlouho odmlčí…
Kieslowski stále těží ze svého posledního alba Mezi lopatky (2014) a nejnověji se můžou pyšnit klipem (či spíše krátkým filmem) ke skladbě Normandie. Podepsáni jsou pod ním David Mencl a Agáta F. Mayerová.
Kittchen před nedávnem absolvoval(i) krátké turné společně s Kieslowski. Během koncertů se na pódiu taktéž vzájemně doplňovali a dozvukem této krátké společné anabáze je čerstvý živý klip Kittchenovy písně Jezero, kde se všichni čtyři hudebníci rozhodli společně nahlížet do nevědomí. Kittchenovy kontakty jsou tak stále aktuální.
Kieslowski začali ještě za světla a v Jazzu bylo hned jak pod peřinou. Jemné melodie a překvapivě zarývající se texty byly docela v kontrastu s dobrým naladěním kapely a příjemným povídáním mezi skladbami. Nebylo na nich znát, že je to už třetí koncertní den, naneštěstí ani doporučená čichová zkouška nic zásadního neprokázala, voněli a hráli velmi čerstvě.
Kieslowski a Kittchen. Dvě výrazná česká dua, každé servírující krasosmutnění po svém, jsou na krátké společné cestě po Česko-Slovensku. Včera zahrála v Bratislavě, dnes (23. 5.) se objeví v brněnském Kabinetu Múz, kde je doprovodí navrátilci Narcotic Fields, zítra (24. 5.) pak budou rýt rány do duše v olomouckém Jazz Tibet Clubu. Tam do kotle přihodí i Flash The Readies, jeden z mála post-rockových klenotů v Česku.
Česká centra prosazují českou kulturní scénu na mezinárodním poli. Tak zní motto sítě institucí zřizovaných ministerstvem zahraničí, které se ve 23 metropolích po celém světě snaží u zahraničního publika budovat povědomí o českých hudebních, výtvarných, literárních, divadelních a dalších počinech. Jak se jim to daří u české alternativní muziky? Co všechno stihly v uplynulém roce 2015? Je o českou klubovou scénu v zahraničí zájem? A jaká jsou úskalí propagace české alternativy?
Je to jednoznačné – českých textů v poslední době razantně přibylo. Ať už ale kapely přešly na češtinu z angličtiny nebo se odhodlaly k češtině hned na začátku kariéry, výsledek, po kterém se volalo, se nedostavil. Možná se po něm volalo jenom ne dost přesně, ono totiž nestačí zpívat česky, ono je třeba zpívat dobře česky. Místo kvalitně foneticky i významově budovaných textů se na domácí scéně kupí spíše bezobsažné veršovánky nezřídka ignorující pravidla a možnosti češtiny.
