Šamana Ztráta Mood 2020 Šamana Ztráta Mood 2020 Tereza Odehnalová

Foto: Šamana Ztráta Mood, Prachovské skály, 11.–13. 9. 20

Z deníčku pořadatele: Jen při příjezdu vidím tu krásnou přírodu okolo, říkám si, tohle nemůže dopadnout špatně ani kdyby nezahrála jediná věc. Odstartování experimentálním filmem Miky Johnsona, který celý festival prošpikoval svým krabicovým konceptem a kytarový set Šimanského a Niesnera, který si všichni včetně jich samotných moc užili, uvedlo všechny do takové příjemné a milé nálady, že nikdo ani nesoudil můj zmatečný přijímací ceremoniál s provázky, které všichni stejně do pár minut ztratili.

O pár dalších vystoupení, alkoholů a krátkých hodinách spánku se probouzíme ranními konverzacemi u snídaně, jejíž přípravu jsem zaspala a kde padla asi nejkrásnější věta festivalu „I don’t remember sleeping”. Přesun na altán posadil celý mood zas na další úroveň a stavění baru mezi pařezy a pavučinami za altánem, znamení nervozit a paniky z množství variant našich veganských párků v rohlíku vlastně nakonec uzdravilo nejkrásnější vystoupení Vaška Pelouška aka Toyota Vangelis. Po setu se v tichu a tmě lidi usadili ke gongu Stanislava Abraháma a my zatím převozili veškeré věci zpět do kempu. 

Trvalo to dlouho, myslím, že když řeknu, že to mělo tříhodinový skluz, tak asi nepřeháním, ale upřímně ani nevím, v kolik hodin se začalo hrát. Jen vím, že to bylo moc pozdě, ale že to moc stálo za to.  Největší highlight celýho Šamana: laserová performance Davida Vrbíka doprovázená Ondřejem Skalou aka Ježíš táhne na Berlín byla… spektakulární.

Polští xDZVØNx, set Mary C nebo Zey, příjezd sanitky na záchranu vysloužilých horolezců, improvizovaný DJ set JTNB, tančení v krabici a její následné rituální spálení, hodně profi karaoke, hledání důstojnosti a půjčených věcí mezi ztracenýma botama při uklízení jídelny, odjezdy a přemýšlení, jak se to vlastně celé stalo a jak jsme to (ne)zorganizovali…

Stovky špatných snů a křečí v břiše, několik nastolených karantén, změn v lineupu a organizačních neduhů před festivalem nás nutily přemýšlet, že to může být buď úplný průser, ale doufám, že nemluvím jen za sebe, že jsem zažila něco hodně speciálního a budu si to dlouho pamatovat.

Šamana Ztráta Mood, Prachovské skály – Pařez a další místa, 11.–13. 9. 20

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.