Pražská přehlídka odvážné hudby začala co do zvučnosti uměleckých jmen zostra, audiovizuální premiérou kontemplativní pentalogie Frequencies for Leaving Earth britského producenta Kevina Richarda Martina ve spolupráci s filmařem Pedrem Maiou pod kurátorským dohledem Heartnoize.
Martin právě prochází dost možná nejplodnějším obdobím své kariéry. Letos stihl pod svým občanským jménem vydat pět drone/ambientně laděných releasů. Složil alternativní soundtrack k tarkovského Solarisu, jakožto The Bug odpravil nejeden soundsystem masivním dubovým albem Fire a v neposlední řadě si neopomenul střihnout kolaboraci s Justinem Broadrickem, tentokrát jako G36 (spolu s Gorgonnem) na desce s příznačným názvem Disintegration Dubs, sloužící jako neochvějný doklad toho, kam až se dá zajít s fyzickou tíhou a hutností hudební produkce.
Páteční vystoupení v Divadle Archa se však soustředilo kolem loňského introspektivního projektu, který se v Martinově diskografii řadí k těm klidnějším. Sál divadla s poloprůhledným kvádrem uprostřed dával tušit, že vizuál nebude hrát podružnou roli, což se potvrdilo, jakmile v sále nastala tma a konstrukci vyplnil kouř. S prvními hlubokými tóny rozvibroval Bug nejen útroby divadla a návštěvníků, ale také projekci portugalského filmaře, se kterým se dali dohromady v Berlíně při dokončování desky. Maia na kostku promítal abstraktní a přeci jen trochu předvídatelné obrazy připomínající klasické simulace putování vesmírem. Jakkoliv profesionálně ona projekce působila, stejně tak budila dojem již mnohokrát viděného. Technicky povedeného, ale vlastně trochu nudného a emočně prázdného. A nejinak jsem to měl i s hudbou anglického hudebníka. Momenty hřmění a gradace střídala tichá, někdy sotva slyšitelná intermezza a náznaky melodií objevivších se a zase rychle mizejících. Tradiční a funkční postupy podtrhující zručnost, avšak postrádající větší invenci či schopnost vzbudit ve mně výraznější a trvalejší emoci.
Jasnovidecfoto: Anna Baštýřová, Alternativa
Následující duo Kapital Band 1 reprezentovalo druhou, s počátky festivalu více spojenou dramaturgii vycházející z freejazzové a improvizační scény. Maximální soustředení, cit pro rytmus klavírního mistra a řemeslná zručnost bubeníka – zajímavé vystoupení, která jsem však nedovedl plně ocenit, jelikož mne tyto žánry zatím spíše míjejí.
Kreatura ne nepodobná ďáblu z Reygadasova spirituálního tripu Post Tenebras Lux se plouží noční videoherní krajinou a na cestu ji svítí měsíc. Táhlé ambientní tóny pomalu, ale jistě formují synťákovou melodii a někde v dálce zahřmí. S rozbřeskem přichází beat. Louky střídají lesy. Útulná malá scéna divadla Archa se v područí DJek z kolektivu BCAA mění v příjemné překvapení sobotní noci. Tu uzavírá krautrokový kvintet Raw Deal s trans vyvolávající monotónní repeticí dosahující nebývalých úrovní hlasitosti v duchu hesla „ears are for ringing“.
Maria W Hornfoto: Karel Šuster, Alternativa
Devětadvacátý ročník festivalu Alternativa využil skvěle možností prostoru Divadla Archa a dal vyniknout výrazným jménům minimálně na poli elektroniky. V budoucnu by se mohl ještě více oprostit od velkých jmen a zaměřit se na menší projekty s větším přesahem žánrů i experimentů s nimi. Ostatně česká scéna experimentální hudby, především pak té elektronické a klubové, snad nikdy nebyla bohatší než právě teď.
Alternativa festival 2021, Praha – Divadlo Archa a Holešovická tržnice, 5.–13. 11. 21
Verset Zerofoto: Anna Baštýřová, Alternativa
