Stojím před dilematem, jak vlastně zpracovat reportáž z festivalu, který je pro mnoho lidí takovým velkým společným setkáním. Slyšela jsem tolikrát, že Beseda není o line-upu nebo velkých jménech, ale hlavně o kamarádství. Je tím místem, kde budou úplně všichni. Tedy ten okruh kolem každého z nás, který znamená „všechny.“ Na druhou stranu jsem jela na Besedu jako odborná veřejnost, hm, takže zhodnotit festivalovou dramaturgii, atmosféru a jak to celé šlapalo, jeví se jako povinnost. Zkusím to vzít z obou úhlů pohledu.

Slovácká perla mezi alternativními festivaly se dožila celých třiceti let. V obvyklém termínu 4. a 5. srpna se do Topolového hájku v Tasově u Veselí nad Moravou sjede celý svět. Od zahraničních headlinerů po silný dramaturgický výběr z československé scény a všichni ti kamarádi, umělci a hudebníci, kamarádi hudebníků a jejich známí – protože Beseda u bigbítu, to je hlavně dvoudenní oslava kulturní komunity, která se potká na jednom místě – vlastně tak nějak samozřejmě.

Hned zkraje letních prázdnin proběhne tradičně už 31. ročník festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích, který zaplní ve dnech od 6. do 9. července historicky unikátní jihomoravské městečko hudbou, divadlem, filmem, výtvarným uměním, přednáškovým programem a prohlídkami židovského centra.

V sobotu 4. června se ve Vrbně pod Pradědem ve skate parku v prostoru bývalých skláren konal již čtvrtý ročník s láskou vyfoukaného festiválku Fajfr Štýl Fest #4. A po dvou covidových letech, kdy musel probíhat v září, letos opět otevíral léto, tak jak bylo vždy původně zamýšleno.

Fajfr Štýl, ač se tak od začátku prezentuje, už není jen večírek od pár kamarádů pro další kamarády. Je to jednodenní fragment třpytící se ve světle dlouhodobého procesu a rozvoje mladé kultury a současné společnosti umělecky i organizačně aktivních lidí, kteří se podporují navzájem. Cítím to pokaždé, když při sledování jediného koncertu, dramaturgie nebo celého festivalu začnu přemýšlet o tom, co se za poslední roky navzdory různým překážkám, s nimiž nebylo vůbec snadné se vyrovnat, podařilo současné generaci vytvořit.

Šestý ročník festivalu Jinčí čin proběhne 4.–7. 8. 2021 v prostorách nákladového nádraží v Jičíně a přinese program plný štěstí – což je téma letošního ročníku. Už to napovídá, že na akci nebude chybět surrealistické pohlazení kapely Bert & Friends. Pojítko mezi štěstím a syrovým synth-popem Orient, kritickým rapem dvojice P/\ST nebo čím dál tanečnějšími Lowmoe je na individuálním zvážení každého návštěvníka. Vlnu štěstí v publiku ale rozhodně zvedne i elektro-popová dvojice něco něco, přítomnost modulárového mága HRTL a další hudební program, který lze podrobněji prostudovat na stránkách akce. Kromě samotných koncertů proběhne i poslechovka hudebních publicistů Miloše Hrocha a Karla Veselého Všechny kočky jsou šedé.

Neformální, zpravidla nestylizované portréty několika málo vystupujících na letošním 26. ročníku Besedy u Bigbítu v Topolovém hájku v Tasově u Veselí nad Moravou… 

Doba elektronická pokračuje. Poté, co loňský ročník Vinyly ovládli Dizzcock a Aid Kid, i letos nejvíce odbornou porotu oslovily počiny, které s elektronikou výrazně pracují. Ocenění za desku roku si odnáší dné se svým postmoderním producentským minimalismem These Semi Feelings, They Are Everywhere, objevem roku se pak stává temná elektronicko-kytarová vřava Orient. Za počin roku byly zvoleny širokospektrální aktivity brněnského průběžného klubového festivalu Itch My HaHaHa.

Temnotvůrci Orient nás napínají, co to jde, a nové skladby servírují ve značně odměřených dávkách. Ucelenější EP či album je pak stále ve hvězdách. Když už se však trojice rozhodne mlčení prolomit, není před ní úniku a stáhne vás do hlubin. Činí tak i s All Day, sedmiminutovou naléhavou funebračinou, v níž zlověstné a mrazivé elektronické zaříkání s varhanním synťákovým podkresem postupně graduje do intenzivního kytarového finále.

Konec roku je tu a i my se přidáváme k chrlení žebříčků toho nejlepšího, co se podle nás v roce 2016 urodilo. Budeme rekapitulovat počiny tuzemské i zahraniční, ale jako první vás již tradičně konfrontujeme se vkusem vás, samotných čtenářů. Reakce z redakce totiž opět otevíráme Nejostřeji sledovanými songy, tedy těmi nejsledovanějšími díly naší rubriky Echolokátor, v rámci níž jsme vám v celkem 46 dílech představovali každé pondělí horké hudební objevy. Co vás letos nejvíce zajímalo z česko-slovenských a zahraničních končin? Dozvíte se v následujících 15 položkách. Zaostřete.