Estonská magie a zvuk Hebrid v Poličce

Jen málokdy dvojice, která navíc používá jen jeden hudební nástroj, toho dokáže tolik zahrát a hudebně sdělit, jako se to podařilo Duu Ruut na festivalu Colour Meeting v Poličce. Charismatický pár hudebnic zde představil nádherné nadčasové úpravy estonských lidových písní.

Koncert začali skladbou o holčičce na houpačce Kiigel Karlik s podmanivými dvojhlasy, netriviální harmonizací a perfektně exekuovanými rolemi při čtyřruční hře na tradiční citeru kannel. Neočekávané, avšak souznějící post-rockové vlivy bylo možné zaslechnout třeba v písni o původu všech písní Kost Laaluq Saaduq. Celkem třikrát se v programu objevily skladby s texty zaklínadel. V tamní lidové kultuře se jim přisuzovala (možná stále přisuzuje) magická moc. Byla to zaklínadla proti větru Tuule sõnad, proti dešti a to, které má pomoct zastavit krvácení raněných Veresõnad. S každou následující skladbou se přidávaly i nové výrazové prostředky či techniky používané dvojicí při hře na kannel, od perkusivní hry na struny přes vytváření tónových ploch smyčcem až po využití paliček nebo úhozu palce na ozvučeném těle nástroje. Rytmus paličkami vytvořený působil v části skladby Veresõnad jako minimalistická elektronická hudba.

S notnou dávkou invence Duo Ruut přezpívalo i jednu tradiční irskou píseň označovanou též jako The Nightingale. Z jiné, než estonské tradice také pocházel překlad maďarské lidovky, která odkazovala na způsoby dorozumívání pastevců na velké vzdálenosti. Koncert duo uzavíralo na veselou notu. Poprvé výzvou k tanci –Tantsma kutsumine. Skladbou, která byla díky své polyrytmizaci hlavně v první části trochu taneční oříšek, jak hráčky samy uvedly. V jejím závěru duo předvedlo okázalý panoramatický efekt střídajících se vokálů. Loučení proběhlo jak jinak než u písně o cestě domů Koju minna.

Prvotřídní posluchačský zážitek nabídl také večerní koncert skotské hráčky na dudy Brìghde Chaimbeul v doprovodu houslisty Aidana O'Rourkeho. Program skládala tato hudebnice z tradičních melodií, převážně z oblasti Hebrid, vydaných na jejím debutovém albu The Reeling.

Dvojice pozvolna budovala atmosféru tím, že začala u volnějších skladeb typu slow-air a strathspey. O'Rourke, v jiných situacích etablovaný vedoucí hráč, se své vedlejší role ujal svědomitě. U pomalých melodií, kde dominoval zemitý zvuk malých dud, dopomáhal kudrlinkami nebo jemnými dvojhmaty. Když bylo potřeba, opřel se do piana. Pomyslným středem koncertu byl svižnější jigový a reelový set. I zde O'Rourke místy vystoupil z tradičního unisona do melancholické harmonizace či kontrapunktu, aby vynikla mistrná technika Chaimbeul. Na řadu přišly také melodie převzaté z bulharského lidového fondu. Ladnost hry a uhrančivé vibrato Brìghde Chaimbeul naposledy předvedla v přídavkovém slow-airu O Chiadain an Lo.

Drobná poznámka k publiku. Snaha o tleskání do rytmu písní je přípustná snad jen u nějaké všední zábavové kapely. V tomto případě to bylo bohužel nevhodné a místy to rušilo nejenom ostatní posluchače, ale i hudebníky.

Výběr pořadatelů festivalu Colour Meeting nabídl kýženou kombinaci objevného a zároveň vysoce relevantního hudebního obsahu, za což jim bezpochyby patří pochvala.

Colour Meeting 2021, Polička, 24. 7. 21