Fajfr Štýl 2020. Ostrůvek radosti na konci světa

Můj první Fajfr Štýl byl koronavirovou epidemií vyfoukán (jak hrdě píšou ti, kdo za ním stojí – fajfr štýl = sklářská píšťala) jen na polovinu – tedy jeden den. A oproti minulým dvěma ročníkům proběhl 12. září místo posledního květnového víkendu. Festivalu to neuškodilo, dokonce snad o to víc úsilí všichni – ať už pořadatelé, kapely nebo návštěvníci – vložili do zážitku, ze kterého se budou nejspíš až do příštího ročníku vzpamatovávat. Pohledem zpátky se všechno zdá být skoro podezřele perfektní, vzpomínku na večer nezkazila ani porouchaná aparatura. Zradila zrovna v čase plánovaného koncertu Killiekrankie, který byl však kvůli nemoci zrušen – diváci tak přišli o all-star-jam přítomných hudebníků účinkujících i (nakonec) neúčinkujících. Ten ale do poslední chvíle nikdo nečekal, a tedy ani nezoufal. Zdá se, že Vrbnu koluje štěstí v žilách.

Na poslední chvíli bylo oznámeno, že se vrbenská sklárna – sice bez pevného programu, ale s barem – otevře už o večer dřív. Místní, pořadatele a hrstku prvních návštěvníků rozehřál organizovaný i neorganizovaný mix přítomných hudebníků. Do festivalového dne D tak bylo možné vykročit už brzkým ranním skokem do jednoho z mrazivě ledových přiléhajících rybníků. A taky si před začátkem programu projít Vrbno, případně vyrazit do kopců. Po druhé hodině už bylo všechno připraveno na nával, areál provonělo čerstvě dokončené veganské kari a na jevišti s mírným zpožděním spouštěli k obědu svůj set Mis3, mladí zástupci vrbenské scény.

Snahy organizátorů propojit se s lokací a podpořit a přilákat domácí publikum, zdá se, místní oceňují. Zatímco jiné festivaly a hudební akce obecně často čelí otráveným sousedům, nespokojeným s hlasitou hudební produkcí a zádumčivým vůči rozdováděným návštěvníkům, my jsme v okolí bývalé sklárny a současného skate klubu ve Vrbně většinou setkali hlavně s ochotou poradit při počátečním bloudění a dobře myšlenými vtípky. Zdejší komunita s tou fajfrovou přirozeně srůstá nebo to tak aspoň při krátké návštěvě vypadalo.

Dalšímu programu se dařilo mapovat letošní novinky na české scéně (Snackthief, noví KODDN, Laokoon), přivézt populární Sinks i rozbít program koncertů němým filmem Cikáni (1921) s doprovodem Alphones. Největším překvapením byli právě KODDN, kteří prošli zásadní změnou sestavy (poprvé hráli ve čtyřech) i zvuku. Syrové synťáky nechaly kapelu proříznout opar zaměnitelnosti, který se za nimi ještě loni trochu táhnul, a zároveň během roku vypilovali živé vystoupení a konečně působili na podiu přirozeně. Halu, navzdory brzké hodině naplněnou, provedli rozburáceným západem slunce. Za tmy pak nad všechno vyčnívalo vystoupení na poslední chvíli oznámené návštěvy z Polska – něžné punkerky The Pau. Hlava se všem div nerozskočila štěstím a nikdo nezůstal ušetřený energie ostravských München Konflikt, jejich charisma a křiku nástrojů, ani těch imaginárních, které si The Pau nahrála jako doprovod ke svojí kytaře.

Zásluhu na klubu v brzkém ránu prosáklém euforií měl ovšem celý program, těžko hledat hluchá místa. Snad jen škoda, že se poslední dvě vystoupení – Phil Lemon a Ethno Service, trochu utopila ve všudypřítomném nadšení, ale to už je asi úděl tanečních žánrů a popůlnoční produkce. Neexistuje žádný důkaz, že by to jakkoliv ovlivnilo zážitek vyfoukaný k prasknutí.

Fajfr štýl #2, Vrbno pod Pradědem – Skate Club, 12. 9. 20