Kraftwerk, Pohoda 2014 Kraftwerk, Pohoda 2014 Jan Prokopius

Kraftwerk ve 3D: odlidštění, a přece pohlcující

Pětačtyřicet let uplynulo od založení elektronického kultu Kraftwerk. Je to jenom náhoda, že bylo přesně 16:45, když jsem na poslední chvíli nastupoval do MHD v Brně, abych stihnul autobus do Prahy na jejich koncert? Nemyslím si.

Nakonec jsem spěchal zbytečně. Autobus měl zpoždění a během cesty ještě pro jistotu dvakrát zastavoval kvůli nefunkční toaletě. Nervy jsem posbíral až u Fóra Karlín, kde koncert probíhal. Deset minut po začátku vystoupení totiž před budovou stál zástup několika set lidí. Nevím co bylo špatně, ale dokážu si představit, že spousta z nich přišla o dobrou polovinu koncertu.

Vcházím dovnitř zrovna, když končí úvodní hit Numbers. „Eins zwei drei vier funf sechs sieben acht”, strojově hlásí zakládající člen Ralf Hütter do mikrofonu. Tři strnulí muži po šedesátce a videotechnik/benjamínek Falk Grieffenhagen (47) posílají do lidí hity z několik dekád starých desek, jež však fungují, jako by byly vydané včera. Kór s přidanou hodnotou v podobě 3D projekce a charakteristické odlidštěnosti jejich postav.

Právě ona trojdimenzionální projekce byla velmi milým překvapením, kdy se zdaleka nejednalo o velikášské záběry s WOW efektem, ale spíše o umírněné, funkční retro vyhrávky. Majestátní zoom z vesmíru na Prahu zakončený fotkou Fóra Karlín byl jediným projekčním momentem, který působil vpravdě trochu na sílu. Zvlášť díky tomu, že šlo očividně pouze o laciný trik k rozjásání publika na jakémkoliv místě turné. Mnohem více seděl projekci minimalismus a estetika osmdesátých, potažmo devadesátých let. The Man-Machine, Radioactivity či Computer Love byly právě s onou projekcí postavenou na výše vzpomínaných kladech naprostými vrcholy koncertu. Stejně tak první přídavek The Robots, kdy členy kapely nahradily jejich robotické kopie.

Během večera zazněly snad všechny hity kapely, možná trochu na úkor méně známých kousků, což se dá vzhledem k dlouhé historii kapely naprosto pochopit. Jednou z mála vad na kráse tak byl snad jen zvuk, který byl dle mého názoru naprosto nedostačující počtu lidí a velikosti prostoru. Na druhou strnu už mám možná jen odrovnané uši z vystoupení Swans. Nicméně během koncertu jsem se pohyboval v různých částech areálu a všude převládalo pohlcení atmosférou, tudíž pokud slabší zvuk lidé vnímali, rozhodně jim to nekomplikovalo zábavu – a to je snad hlavní. V téhle formě můžou hrát Kraftwerk až do smrti.

Kraftwerk 3D, Praha – Forum Karlín, 3. 12. 15

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.