Vzájemně sbližovat a poznávat irskou a českou kulturu. Takový cíl si vytyčil nový multižánrový projekt Czerish festival a počal koncem března krátce putovat po České republice. Přivezl s sebou dva původem irské písničkáře, Paula Tiernana a Marka Gearyho, a zastavil se také v olomouckém Jazz Tibet Clubu.
Paul Tiernan a Mark Geary toho mají mnoho společného. Oba jsou původem z hudebně vděčného Irska, oba dali svému rodnému, zelenajícímu se ostrovu sbohem a rozprchli se do světa (Tiernan do Francie, Geary do New Yorku), oba mají blízko ke Glenovi Hansardovi. Geary je Hansardův dlouholetý přítel a oba jsou na koncertech příjemnými řečníky a tvoří muziku, kterou kritici veskrze adorují. Zdá se tedy, že plán spojit je a nechat zahrát během jednoho večera nemůže přinést nic špatného. A on ve skutečnosti opravdu nepřinesl. Něco málo přes devadesát minut v zajetí atmosféry tklivého písničkářství s irskými kořeny bylo příjemným pohlazením po duši.
Paul Tiernanfoto: Libor GaliaVečer započal Paul Tiernan, ležérní elegán s podmanivým, nakřáplým hlasem, jehož osamocené hraní s akustickou kytarou nabylo intimnějšího a syrovějšího charakteru než následné vystoupení Gearyho. Tradiční irská folková rytmika s nádechem francouzského šarmu a tu tam se ošívající o zakouřenou, bluesovou utrápenost vyplula v sólovém provedení vysoko nad atmosféru Tiernanových studiových nahrávek a možná ukázala směr, kterým by se na dalších deskách mohl dát. Sám, bez aranží, bez doprovodných hudebníků, jen akustické a komorní lo-fi folkování. Atmosféricky (nikoliv však aplausem a intenzitou) toho večera Tiernan Gearyho „porazil“ .
Mark Geary si na pódium přivedl dvojí výpomoc - zdatného pianistu Marka Pennyho a doprovodnou vokalistku Gráinne Ellen Huntovou. Gearyho hudba je oproti té Tiernanově přímočařejší, melodičtější a v doprovodu uhlazeného, sametového Gearyho hlasu také poněkud veselejší. Velká část publika, užívající si koncert s přivřenýma očima, tak od zasnění melancholického přešla k zasnění s optimističtějšími, příjemnějšími základy. Zatímco u Tiernana byla tvářnost irského folku poměrně hmatatelná, u Gearyho se zjevovala jen v minimálních náznacích. Doba, kdy v devatenácti letech emigroval do New Yorku, je již dávno vzdálená a on si za oceánem vytvořil vlastní styl, který má spíše než k irskému písničkářství typu Glena Hansarda (zase ho tu máme!) mnohem blíže k nashvillské country tradici a zastřešující, vzletné americaně.
Mark Gearyfoto: Libor GaliaGeary vybíral skladby především z posledních dvou alb - nápaditějšího a vybroušenějšího Opium (2008) a osobnějšího Songs About Love, Songs About Leaving (2012). Mezi nejsilnější momenty jeho vystoupení patřil zaláskovaný hudební dialog That's What They..., naléhavá, blues-rockově špinavá Tuesday a především závěrečný přídavek klanějící se inspiraci New Yorkem, během něhož si na pódiu společně zahráli jak Geary se svým dvoučlenným doprovodem, tak Tiernan a spontánně (?) přizvaný Fiacre Gaffney - tour manager a „bedňák“, který se ukázal být výborným kytaristou (a je mimochodem dobrým přítelem Marka Gearyho i Glena Hansarda). Kruh vzájemné provázanosti a familiárnosti přitažlivé irské hudební scény se tak symbolicky uzavřel.
Mark Geary + Paul Tiernan, Olomouc - Jazz Tibet Club, 21. 3. 13
