OFF Festival aneb Země alternativě zaslíbená

Godspeed You! Black Emperor, OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia

Katovice nepatří mezi ta města, z kterých přechází při procházení ulicemi zrak. Jsou bez okolků škaredé – popelavé, mdlé, hornictvím a těžkým průmyslem znatelně poznamenané, bez duše. A přesto existují důvody, proč do centra největší polské aglomerace zavítat. Navzdory své vizuálně-architektonické zapomenutelnosti se v něm totiž odehrávají jedny z nejzajímavějších letních hudebních událostí v Evropě – svátek nezávislé elektronické muziky Tauron Nowa Muzyka a především Mekka nezávislé a alternativní hudby vůbec, OFF Festival.

OFF Festival duši, na rozdíl od svého hostitelského města, má. Pečlivě a uvědoměle si ji již osmým rokem pěstuje a postupně se z poměrně hermeticky uzavřeného hipsterského srazu otevírá díky nesčetným oceněním světu. Pravda, zablácené conversky, oči schované v Ray Banech, vzdor vůči mainstreamu a působivá, reflexivní retrovagance pořád vládnou, stále častěji lze však mezi návštěvníky potkat i člověka hipsteřinou nepoznamenaného, který do jezerního prostředí Doliny Trzech Stawów dorazil nikoliv jako posluchač, jenž všechny kapely v line-upu uvedené dávno zná a má na ně nejlépe úplně opačný názor než jeho kamarádi a kritika, nýbrž jako posluchač, jenž přijíždí poznávat muziku, na niž v běžném posluchačském životě nenarazí.

Snad jen velebená indie královna, španělská Primavera, dokáže přitáhnout pod pódia v sevření hudby pro náročné uši větší počet diváků než OFF. Není divu – Artur Rojek, hlavní dramaturg festivalu, sám muzikant (ex-Myslovitz) a chodící databáze nekonečného množství zajímavých hudebních úkazů, o kterých snad ani Pitchfork (OFF mimochodem čím dál více adorující) nemá tuchy, totiž vtiskl OFFu tvář, které lze jen těžko odolávat a nutí rok co rok k návratu. A to i navzdory tomu, že katovický hudební klenot stále do značné míry hřeší na svou svůdnou programovou nabídku a nepřipravuje svým návštěvníkům úplně nejjednodušší a líbivější systémy stanování a stravování.

Filosofie OFFu je již od třetího ročníku, kterým překročil práh regionálního festivalu a stal se oblíbeným poutním místem (nejen) středoevropské nezávislé generace, neměnná. Minulé i současné hvězdy přívlastkové hudební (post)moderny a avantgardy, nabízející živou, hmatatelnou a povětšinou nezapomenutelnou zkušenost s hrdiny našich iPodů, last.fm profilů a poplakátovaných zdí, se zde potkávají s nepoznaným mládím, v němž se zračí Rojkův obdivuhodný vizionářský cit. Každý rok si totiž můžete být jisti, že z těch kapel, které hrají na vedlejších, menších stageích, se maximálně do dvou let stanou intenzivně skloňovaná jména. Je to až k zlosti, když si člověk při pohledu na seznam interpretů z minulých ročníků, skvějících se na letitých merchandise tričkách hrdých věrných navrátilců, uvědomí, jaké rodící se hudební lahůdky v loňských ročnících zmeškal na úkor Primal Scream, The Flaming Lips či Swans – namátkově třeba Annu Calvi, Suuns, Savages.

OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia

Od ostrých kytar přes inteligentní pop k osobitému detroitskému technu

Rozpálený páteční den odstartovali po úmorném čekání ve frontě na vstup do stanového městečka Cloud Nothings. Zjevení loňské garáže a navzdory ne úplně signifikantnímu vzezření netečných studentů matfyzu nejlepší řízná kytarovka současnosti naživo přehrála celý klenot své diskografie Attack on Memory a přidala několik písní nových, na první poslech pokračujících v odkazu zmiňované třetí desky. Jednoduchý, inspirativní rock'n'roll, místy drásavý a těžkopádný, místy oplývající opusovou instrumentálností, jindy nabízející přímočarou punkovou údernost, si poradil jak s brzkým, sluncem prozářeným časem, tak s nezvykle otevřeným prostředím hlavní scény a rozpoutal pod pódiem nebývalé křepčení.

OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia

Křepčení, které se pro letošní OFF vůbec stalo jakýmsi nomen omen. Zatímco v předchozích ročnících totiž bylo do sebe uzavřené publikum povětšinou věrné názvu festivalu, letos se v předních řadách bláznilo i více, než je zdrávo. Atmosféře to přidalo na momentální intenzitě, avšak někdy se diváci dostávali do varu i ve chvílích, kdy to působilo k účinkujícím na pódiu až neuctivě. Člověk pak zažíval rozporuplné pocity z toho, zdali je rád, že se lidé na OFFu konečně rozjařují, nebo zdali by chtěl mít zpět onoho typického návštěvníka – introvertního, bez akutní potřeby svou absolutní spokojenost z hudební extáze ventilovat prostřednictvím zběsilého skákání a mávání rukama. Ideál se nachází asi někde mezi...

Ostré kytary předvedla po Cloud Nothings také navracející se, letitá a punc post-hardcorových legend získávající formace Girls Against Boys. Jakkoliv má přitažlivě, leč mírně nabubřele suverénní frontman Scott McCloud charisma na rozdávání a nezakotvený rockový život reflektující hudba kapely samotné oplývá jednoznačným hitovým potenciálem, při potlescích se stále kdesi nad dlaněmi a spokojeně přikyvujícími hlavami vznášela touha vidět McClouda raději s jeho novější, klidnější formací Paramount Styles. Tam je totiž přirozenější, méně afektovaný, uvěřitelnější.

Scott McCloud, OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia

Trochu mimo očekávaný repertoár OFFu byl koncert londýnského electropopového dua AlunaGeorge, o to víc konečné vyznění příjemně překvapilo. Výrazné melodie inteligentního, netuctově stavěného popu, vystupujícího proti rádiové R&B šedi, dokázaly to, co se naposledy podařilo snad jen Laně Del Rey – propojily dva na hony vzdálené světy a nadchnuly jak mainstreamového, tak nezávisle smýšlejícího posluchače. I když očekávaný debut AluneGeorge nakonec neudržel laťku nastavenou předeslanými singly či spoluprací s Disclosure, v živém provedení se zklamání částečně vytratilo a hlasově nezaměnitelná Aluna Francis společně se svým dvorním instrumentalistou Georgem Reidem, baskytaristou a bubeníkem roztančila celý stan nadšením.

Nejsilnější zážitek prvního dne připravila brzy nad ránem Laurel Halo. Dlouhovlasá snivá noční víla vydala před rokem silně melancholickou, hypnoticky pohlcující osobní výpověď Quarantine, avšak naživo nechává svůj elektronicky tklivý debut většinou spát. Místo toho dává všanc tu část své duše, která je patrná z jejích EP Hour Logic a Behind The Green Door. Fakt, že Laurel vyrůstala nedaleko Detroitu, způsobil, že propadla kouzlu nezaměnitelného techna detroitského střihu a o jeho podmanivost se podělila také na OFFu. S očima neustále procítěně zavřenýma, bez jediného slova a občasným posíláním nesmělých úsměvů zpoza mixážního pultu představila osobitou, atmosférickou variaci na zásadní analogový hudební žánr, který psal historii taneční muziky, a zařadila se mezi nejintenzivnější vystoupení letošního ročníku.

Laurel Halo, OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia

V zajetí pomalosti a post-rockových krás

Tak jako první den i den druhý nabídl dostatečnou porci břitkých riffů. Nejvýrazněji se z této kategorie do paměti zaryli kanadští rozhněvaní muži Metz. Noise punkové hledání smyslu v randálu zapůsobilo podobně jako o přesně čtyřiadvacet hodin před nimi hrající Cloud Nothings, jen s tím rozdílem, že rezignovanost Metz na přístupnější melodie udělala z jejich setu mnohem syrovější podívanou ne vhodnou pro každého.

Pro každého nebylo ani následné vystoupení KTL. Dvoučlenný projekt Stephena O'Malleyho (Sun O)))) a Petera Rahberga (Pita) se prezentuje ambientní a metalovou podobou drone v tom nejpomalejším slova smyslu a na OFFu si pro diváky přichystal absolutní zkoušku pozornosti a soustředění. Postavit čtyřiceti minutový koncertní set na jedné písni, opakující v rozvleklých repeticích jen pár motivů byl odvážný a mnoha přítomnými nepochopený experiment. Ten, kdo se však dokázal odtrhnout od časoprostoru a přistoupil na nabídnutou hru pomalosti, prožil jeden z nejsilnějších prožitků letošního OFFu.

The Walkmen, OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia

Mezi nejpamátnější koncerty letošního ročníku se zařadí vystoupení newyorských The Walkmen. Jedna z nejvelebenějších indie rockových kapel současnosti se totiž ve střední Evropě představila díky OFFu vůbec poprvé, a jak známo, při obdobně velkých premiérách se odpouští i drobné mouchy, které vystoupení za všech okolností elegantních The Walkmen mělo. Pozitiva však jednoznačně převažují. Ve své svébytné zvukové i hudební poloze, oscilující od alt-country po post-punk, nabídli nejkrásnější části své diskografie, fluidum ležérního floutkovství frontmana Hamiltona Leithausera bylo podmanivější, než si dokázal středoevropský fanoušek při brouzdání po YouTube představit. Převážně poklidný a zasněný set, tvořený především skladbami z posledních tří alb, byl jen několikrát narušen energickými výkřiky, které na chvíli dovolily opustit nastolenou pokojnost a propadnout chvilkovému bláznění. Za všechny zmiňme The Rat, chloubu a zároveň prokletí The Walkmen, aspirující na skladbu desetiletí, která bohužel (nebo bohudík – jak kdo chce) zastínila vše ostatní a neméně intenzivní, co bylo The Walkmen ten večer předvedeno.

V zajetí pomalosti, které na experimentální scéně započali KTL, pokračovali západoněmečtí Bohren & der Club of Gore. Minimalistické downtempo s výraznými jazzovými základy nikam nespěchalo a s působivým vizuálem, kdy na celé scéně svítila pouze čtyři nepatrná kuželová světla, v nichž se čas od času zjevila silueta jednoho ze čtyř muzikantů, představilo několik instrumentálně zpracovaných příběhů, které s krátkými úvodními proslovy dávaly prostor lidské fantazii, aby si v tónech našla ten kousek vyprávění, o němž byla v promluvách řeč. Ovace byly obrovské, nečekané. Největší překvapení festivalu.

Existují koncerty, které by člověk rád zapomněl, koncerty, na které člověk rád vzpomíná, a koncerty, které zásadním způsobem změní dosavadní posluchačský život. Mezi ty poslední se zařadila půlnoční artová nádhera Godspeed You! Black Emperor. Deset let jsme byli nuceni čekat, než principiální kanadské absolutní synonymum pro žánrovou obnož post-rocku zkomponuje nové instrumentální symfonie, reprezentující současnou podobu velkolepé klasicistní hudby. Dočkali jsme se a výsledek byl (je) nepopsatelný. Díky úchvatnému industriálnímu vizuálnímu doprovodu o desítky procent umocněná performance, při které se osmero hudebníků schovalo do přítmí a dalo vyniknout pouze zvukovému dílu svých nástrojů, obsáhla celkem tři tematicky a náladově uzavřené kapitoly. Všepohlcující gradace od akustického vybrnkávání přes tepající elektroniku, smyčcové orgie až k hřmotným kytarovým stěnám rezonovaly v těle ještě dlouho po doznění a prakticky donutily k okamžitému návratu do stanu, kde mohl člověk alespoň částečně osamoceně a uzavřeně vstřebávat právě prožité. Nic lepšího ten den nezaznělo a jít po GY!BE na vyskákanou, sluníčkovou Austru by mělo stejný účinek, jako pustit si po Mazací hlavě Pomádu.

Godspeed You! Black Emperor, OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia

V psychedelickém oparu a hlukové neuchopitelnosti

Dva dny ve všudypřítomné výhni udělaly ze závěrečné, alespoň částečně chladnější neděle den, kdy se každý snažil akumulovat poslední zbytky energie směrem k večerním vrcholům (čest výjimkám, které byly ochotné se zničit na vystoupení Japandroids, Fucked Up či Thee Oh Sees). V poloze odpočívající, polosedící či pololežící příjemně uplynul koncert podmanivého varšavského dream-popu Trés.B, zaujal také životní sudbou semletý, naturalizovaný Islanďan John Grant – nonkonformní písničkář, který balancuje na hraně černé grotesky a vážnosti a na sladce uhlazených rádiových melodiích či depešáckém synth-popu staví osudově a mrazivě angažované výpovědi.

Zběsilost byla všudypřítomná v koncertu hardcore punkových Fucked Up, kdy především excentrický frontman Damian Abraham měl šíleností na rozdávání a nedělalo mu problém vyběhnout během písně z po okraj přeplněné stanové stage ven, kde začal komunikovat s lidmi odpočívajícími v trávě, nejevícími o vystoupení kanadské formace sebemenší zájem. O desítky propocených triček se postarali také Thee Oh Sees, kapela, která již přes patnáct let zásobuje přímočarou a energickou kombinací garage rocku, punku a rock'n'rollu.

Fucked Up před stagí, OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia

O první vskutku umělecký zážitek posledního dne se postarali Deerhunter. Hodina v zasněném ambientně-psychedelickém oparu, z něhož prosakovaly tu punkrockové, tu popově vyskládané melodie byla pod vedením nepředvídatelného a tajnůstkářského frontmana Bradforda Coxe uhrančivá. Je sice pravdou, že Deerhunter patří mezi ty kapely, které nemají cit pro napsání nezapomenutelného hitu, vysoce to však vynahrazují smyslem pro detail a atmosféru, a to návštěvník OFFu docení především.

Vypůjčíme-li si název jedné malé, zapadlé (pro většinu zdejších čtenářů neznámé) akce party hudebních frýdecko-místeckých nadšenců, můžeme říci, že to, co následovalo na hlavní scéně po Deerhunter, byly „uši v rauši“. My Bloody Valentine, irská kytarová legenda a kapitola sama pro sebe, která se po dvaadvaceti letech rozhodla novým albem oprášit svou nikterak zašlou slávu, nejspíš překonala loňské Swans a postarala se o nejhlasitější koncert, jaký kdy OFF festival zažil. Tak jako jsou GY!BE synonymem pro post-rock, platí My Bloody Valentine za synonymum pro noise.

My Bloody Valentine, OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia

Několik metrů vysoká hradba ze zesilovačů stojící na pódiu dávala tušit, že hluku bude během devadesáti minut hraní požehnaně. A taky že bylo. Orgasmické vyžívání se v neuchopitelném, ohlušujícím, ostrém rámusu, v němž se naživo melodie záměrně ztrácely ještě více než na deskách (a zpěv nebyl – záměrně – slyšet de facto vůbec – ten, kdo kultovní skladby z desek Isn't Anything a Loveless neznal, měl asi velké problémy s dekódováním náznaků jednotlivých písní), mělo silný dopad. Podobné sonické trýznění ušních bubínků by devadesáti devíti procentům kapel neprošlo, u My Bloody Valentine však tato nepochopitelná hluková magie prošla (a prochází) hravě a diváci se díky ní dostali do stavů extatického opojení. Lepší vrchol si OFF, který jako každý rok dokázal, že hudebně, myšlenkou i skladbou návštěvníků je oproti většině evropských festivalů na výši, nemohl představovat.

OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13

OFF Festival, Katovice (PL), 2. - 4. 8. 13foto: Libor Galia