Žádná tradiční prezentace animovaného filmu, ale mimořádný umělecký meeting. PAF už není pouze každoročním sjezdem lidí, co rádi balancují na rozhraní vizuálních pokušení. To, že se Přehlídka filmové animace a současného umění vymanila z univerzitní bubliny, dokazuje letošní spojení s cenami Jindřicha Chalupeckého s nevyřčeným posláním propojovat přehlídky, ceny a oceněné.
Do Olomouce přinesla zástupce současné výtvarné scény i palčivá témata, kterými se umělci intenzivně zabývají. Vítěz Andreas Gajdošík se o finanční bonus podělí s ostatními finalisty a cestu do New Yorku nahradí ekologičtějším společným výletem do blízké destinace. Letošní ročník byl důkazem toho, že se PAF čím dál více propojuje s uměleckým světem, reagující na ten současný, nezůstává promítačkou audiovizuálních děl a rozrostl se o další vrstvu.
Letošní ročník se soustředil na téma Portrét. Snažil se jej prozkoumat jak z úhlu tradičního žánru výtvarného umění, tak z pohledu digitalizace a selfie. Výraznou tváří byla letos Carla Gannis, digitální tvůrkyně z New Yorku, která skrz vlastně vytvořeného avatara zkoumala svou individualitu ve virtuálním prostředí. Zabývala se mimo jiné otázkou, proč jsme tak posedlí vlastním obrazem a sílící potřebou sdílet naše příběhy skrze obličej.
Zatímco olomoucká festivalová sestra Academia Film Olomouc by se dala definovat slovy vidět a vědět, PAF sází spíše na lepší je vidět než vědět. Zkrátka není třeba všemu rozumět, ale cítit to. A tak je více než běžným festivalem nedefinovatelným místem, do kterého musíte vstoupit, vnímat a poslouchat vše kolem. Po hudební stránce byl tento ročník jemným spojením klavíru a elektroniky Elizy McCarthy a Jo Willse, hlučnou intenzivní křečí 3C 273 v Kapli nasládlou vůní cukrové vaty i živočišným spojením s britským uskupením CURL.
PAF 2019, Olomouc – různá místa, 5.–8. 12. 19
