Rock For People 2013 přinesl britské objevy i tvrdší kapely (1. díl)

Rock For People 2013foto: Radek Brázdil

Rock For People letos překvapil. Program, který festival připravil, mohl sice zpočátku vyvolávat otazníky, ale ve výsledku je potřeba konstatovat, že se organizátorům opravdu podařilo přilákat do Hradce Králové velmi odlišné publikum, nabídnout hudební zážitky napříč žánry, a možná i tím vznikla velmi přátelská atmosféra, k níž určitě přispělo oproti loňsku perfektní počasí. Na Rock For People (aspoň na chvilku) se podařilo dostat Queens of the Stone Age, kteří patří mezi současnými velkými rockovými jmény mezi absolutní špičku, a spojit je na jednom letišti s veteránem a symbolem českého popu Karlem Gottem . Ten si tu prošel ohněm s vystoupením před mladým publikem digitálního věku, nutno však dodat, že v davu se nenacházeli pouze mladší jedinci, ale také početná skupina seniorů, z nichž zřejmě nejstaršímu bylo rovných sto let.

Významný prostor dostaly i mladé kapely ze všech koutů Evropy a kdo sleduje britskou scénu, měl celé tři dny o zábavu postaráno. Co na tom, že poslední den festivalu na hlavních stagích byl celý věnován českému mainstreamu, z něhož někteří nejmenovaní zástupci patří do těch nejvyčpělejších vod, jaké tu máme, vždy tu byla alternativa na dalších třech pódiích. Rock For People velice pěkně zahájil prázdninovou festivalovou sezónu, o detaily se s vámi podělíme v této dvoudílné reportáži.  (ZM)

První oficiální den letošního ročníku Rock for People nabídl soupisku účinkujících, na které nechyběla taková jména jako Bloc Party, Amanda Palmer nebo poněkud přeceňovaní Thirty Second To Mars. Na své si přišli také fanoušci tvrdší hudby v podobě americké party The Ghost Inside. Premiéru si taktéž odbyl zřejmě největší stan, který kdy byl viděn na českých festivalech, dle organizátorů až pro dvanáct tisíc návštěvníků. Tato pojistka proti nepřízni počasí odradila jakoukoliv bouřku a lidé tak hledali v jeho útrobách především úkryt před pálícím sluncem.

Bloc Party, Rock For People 2013foto: Radek Brázdil

První řádné prověření jeho kapacity přišlo s formací Bloc Party. Kvarteto muzikantů kolem charismatického zpěváka Keleho Okerekeho se do České republiky vrátilo po čtyřech letech, kdy se představilo právě na Rock for People, kde tenkrát odehrálo ohromující koncert. Laťka tedy byla nastavena poměrně vysoko. S sebou nepřivezli jen novinku Four z minulého roku, ale také náhradu za bubeníka Matta Tonga, kterou byla Sarah Jones.

Co se týče instrumentální složky, tak nelze nic vytknout. Je zkrátka vidět, že se jedná o vyhrané muzikanty, kteří moc dobře vědí, co dělají, jenže je tu jedno malé „ale“. Tomu, kdo byl svědkem jejich předešlé show coby celé kapely nebo sólového vystoupení Okerekeho před dvěma lety, muselo být na první pohled jasné, že v Bloc Party je něco v nepořádku. Jednalo se o vystoupení tak nějak bez emocí ve stylu „odehrát, co je třeba“ a jet zase o kus dál. Pro pamětníky ročníku 2009, kdy Okereke vtipkoval s davem pod pódiem, se tak zřejmě muselo jednat o mírné zklamání. Tomu všemu nepřidaly ani technické problémy, kvůli nimž musel být jejich set zhruba na deset minut přerušen. Rozpory mezi členy, jež prosákly na veřejnost před nahráváním poslední desky, tak zřejmě zanechaly na kapele otevřené rány a je otázkou, zda se je podaří zacelit a my se tak zase dočkáme muzikantů, které baví spolu hrát na jednom pódiu.

The Ghost Inside, Rock For People 2013foto: Matěj Hošek

To, co jsem postrádal u Bloc Party, tedy zapálení a radost z živého hraní, jsem našel při koncertu americké formace The Ghost Inside. Do menšího krytého stanu Youtube Stage si je přišlo poslechnout slušné množství návštěvníků a vytvořili tak atmosféru, kterou dle výrazů ve tvářích samotných členů kapely nečekali zřejmě ani oni samotní. Svým pojetím metalcoru řádně prověřili statiku stanu a ukázalo se, že umístění formace tohoto žánru na menší krytou stage značně prospělo atmosféře koncertu, než kdyby se odehrával na venkovním pódiu znatelně větších rozměrů, jak jsme toho byli často svědky u podobných kapel na minulých ročnících. The Ghost Inside čerpali materiál ze všech svých desek a vrchol celého jejich snažení přišel v poslední skladbě Engine 45 z jejich zatím posledního alba z minulého roku s názvem Get What You Give, kterou strhli dav pod sebou pomalu až ke sborovému chorálu. Fanoušci tvrdé kytarové muziky tak dostali výživný předkrm před následujícím dnem, který sliboval kapely The Devil Wears Prada nebo A Day To Remember. (MH)

Úterý, tedy (oficiální) zahajovací den Rock For People, nebyl jen o velkých pódiích (z nichž bylo v provozu zatím jen jedno, krytá Staropramen Stage), ale vzhledem k tomu, že právě na tom hlavním vystupovali umělci s odlišnou cílovou skupinou posluchačů, skoro každý si mohl najít čas na poslech kapel z menších stagí. My se podrobněji zaměříme na Showcase Stage, jejímž cílem bylo seznámit s novými jmény. O dramaturgický výběr prvního dne se postarali lidé z anglického Great Escape Festivalu.

Celé odpoledne a večer tak patřil britským formacím, například Kins zastupovali domovské město zmíněného festivalu, tedy Brighton. Jejich plovoucí kytarové vyhrávky lákaly už z dálky do hangáru, jenž sice zpočátku mohl působit trochu neútulně, ale při pomyšlení na loňské bouře zároveň bezpečně a imitace klubového prostředí jednoduše velké většině kapel zde vystupujících velmi slušela. Kins sice nebyli tolik zapamatovatelní jako jiné úkazy na tomto pódiu, ale přilákali početné publikum a člověk, který byl někdy v Brightonu, při jejich koncertě čekal, odkud přijde závan chladného větru z mořského pobřeží.

Only Real se ukázali jako naprostý živel a přestože zahráli jen hrstku písní (kvůli rozbitému počítači), i tak měli obrovský úspěch u přítomných posluchačů a ke zkrácenému setu přidali alespoň „repete“ v podobě skladby Cadillac Girl. Ústřední postavou tohoto objevu je dvacetiletý frontman, jehož jméno jsem se dosud nedozvěděla, je to vlastně on, kdo si říká Only Real, ale naživo raději vystupuje s kapelou. Upozorňovali jsme vás na něj už před festivalem. Rapovaná kytarovka s psychedelickými vlivy a tanečními vibes působila na Showcase Stage naprosto strhujícím dojmem a dočkala se u těch, kteří se přišli podívat, velkého aplausu. Bohužel, jak to tak bývá, někdy se skvělí umělci na festivalu střetnou ve stejný čas. Právě během vystoupení Only Real řádila na hlavním pódiu excentrická divoženka Amanda Palmer.

Silný konkurent na hlavní stagi se podepsal i na menší návštěvnosti následující kapely Bipolar Sunshine. Jejich tanečněji laděný pop byl docela příjemnou poslechovkou, ale co naplat, více energie v té době proudilo ze stanu, kde hráli Bloc Party. Další čas patřil psychedelickým hip hoperům Young Fathers, u nás už známým z předchozích zastávek v Brně a Budějovicích. Poté však všechny menší stage utichly. Takže jste měli dvě možnosti: buď zajít někam na pivo a nebo klidně na tři...a nebo jít na hodinu a půl trvající koncert prvního headlinera Thirty Seconds To Mars.

Nepokrytě přiznávám, že tuto kapelu nemusím. Nicméně, jedná se o hlavní hvězdu, a nemůžeme ji tedy zcela ignorovat. Na jejich vystoupení v Hradci Králové se jen potvrdily dojmy, které musel nabýt každý, kdo viděl nějaký jejich videoklip nebo koncertní záznam. Prázdná gesta frontmana, plytké texty, všechny písně jako nedělitelná hluková clona, připomínající hamburger plněný vším možným, ale když ho sníte, stejně pořád máte hlad. Prázdnota v hudbě, ale velké divadlo kolem toho. Létající balonky, muž točící se v kruhu, mávání vlajkou. Tato kapela nehraje na songy, ale na emoce svých fanoušků. Jediné, co mi není jasné, je to, na čem jsou vlastně tyto emoce založeny. Úspěch Thirty Seconds To Mars asi nikdy nepochopím.

Hudebně uklidňujícím zakončením večera byl koncert poslední kapely na Showcase Stage ten den, britských Swim Deep. Ze studiových nahrávek mi jejich skladby připadaly jako smutnící popové náladovky se špetkou psychedelie bez výrazných momentů. Živě to ale bylo velmi milé setkání, k čemuž přispělo i vřelé publikum, a možná, že tato kapela si zasloužila začít až po skončení hlavního headlinera, protože komunikace s posluchači patřila k jejím přednostem. Na Swim Deep bylo poznat, že hrají pro lidi, tím nejčistším možným způsobem, bez jakékoliv pózy. A to je svým způsobem určitá přirozená vzácnost. Pojďme se však ještě podívat na hlavní pódia druhého dne... (ZM)

The Devil Wears Prada v České republice vystupovali poprvé a doufejme, že ne naposled. Podle předvedeného přijetí, které ukázalo publikum v prostorách Staropramen Stage, by si určitě zasloužili sólový koncert například k novému albu, jehož vydání je naplánováno na září tohoto roku. Z chystané nahrávky potěšila kapela fanoušky dvěma skladbami a soudě dle těchto ukázek se máme na co těšit. Dostalo se ovšem také na ověřené klasiky v podobě Outnumbered nebo závěrečné Born To Lose. Za zmínku určitě stojí také dobře odvedená práce, co se týče ozvučení koncertu. Oba vokály, tedy jak zpěváka Hranici, tak kytaristy DePoystera byly krásně čitelné, což, nutno podotknout, bývá na festivalech často nedosaženým cílem, zvláště u kapel tohoto ražení.

The Devil Wears Prada, Rock For People 2013foto: Matěj Hošek

Po koncertu The Devil Wears Prada následoval rychlý přesun na Rock for People Stage, na které začínali svůj set The Gaslight Anthem. Jestliže jsem výše zmiňoval, jak prospělo menší pódium kapele The Ghost Inside, tak zde jsme byli svědkem pravého opaku. Určitě se ale nejednalo o chybu organizátorů nebo kapely, jelikož The Gaslight Anthem jsou ze zahraničí zvyklí hrát na těch největších pódiích s daleko větším diváckým zájmem. Ten zde byl poměrně malý a bylo ze začátku vidět, že i samotní členové kapely byli poněkud zaskočeni. Panové však nepatří do množiny muzikantů, kteří se snaží jen pro mnohatisícové davy a nabídli přítomným to, co od nich bylo očekáváno. Tím jsou silné melodie ověnčené texty jednoho z nejnadanějších textařů současné doby, tedy frontmana Briana Fallona. Kostru koncertu tvořily především skladby z alba Handwritten, které spatřilo světlo světa minulý rok. Ty byly doplněny o hity jako The 59 Sound nebo American Slang. Do setlistu se vmísila také skladba Bonzo Goes To Bitburg od legendárních Ramones. Doufejme, že kapela po účastech na festivalech Prague City Festival v roce 2011 a letošním vystoupení na Rock for People na Českou republiku nezanevře - jestliže něco spojovalo tyto dva koncerty, tak to byla zmíněná menší návštěvnost.

A Day To Remember, Rock For People 2013foto: Matěj Hošek

Druhý festivalový den byl nabitý zajímavými jmény, tak opět následoval další rychlý přeběh na start formace A Day To Remember. Celý koncert byl odpálen novou skladbu Violence z chystaného alba. Pokud bych měl charakterizovat celé vystoupení této americké party, tak především jako jeden obrovský příval energie. Co na tom, že zpěvák Jeremy McKinnon neoplýval bezchybným zpěvem, jelikož to není to, co dělá ze show A Day To Remember nezapomenutelný zážitek. Tím je především zábava, bezprostřednost a radost z hraní, která proudí od kapely směrem k publiku, a to jim to vrací stejnou měrou zpět. Díky vyváženosti téměř popových melodií a hardcorových pasáží se sešlo pod stanem Staropramen Stage úctyhodně početné publikum, které si mohlo odnést na památku nějaký ten kus toaletních papírů, jež byly klasicky spojené se závěrečnou skladbou The Downfall Of Us All. Dojem energické školní párty, o které doufáte, že nikdy neskončí, byl tak zcela dokonán. (MH)

Rock for People, Hradec Králové - Festival Park, 2.-5. 7. 13