Luis Vasquez, The Soft Moon, Brno - Kabinet Múz, 18. 3.19 Luis Vasquez, The Soft Moon, Brno - Kabinet Múz, 18. 3.19 Mizuki Nakeshu

Světlo v temnotě. Industriální rauš The Soft Moon

Pondělní večer v Kabinetu Múz. Očekávání před koncertem multiinstrumentalisty Luise Vaqueze, který se v živém vystoupení svého hudebního projektu The Soft Moon snaží o plnohodnotný smyslový zážitek, byla asi taková: napětí a zvědavost. Zvláště, když večer zahajoval set Dizzcocka, v němž představoval své nejnovější album Unreal, které vyšlo na kazetovém labelu Baba Vanga. Ze studiových nahrávek The Soft Moon jsem se neubránila pocitu, že v některých momentech nejspíš budou dost připomínat Nin Inch Nails. To sice není míněno nijak zle, protože kolekce hudby Trenta Reznora i jeho živé koncerty mě pořád ještě baví a nejsou omrzelé. Přece jen však od současné hudby chcete víc než jen reminiscence na kultovní kapelu.

Nakonec to byl jeden z koncertů, u něhož jsem ocenila promyšlenost dramaturgie. Oba live sety si mimořádně sedly a vůbec nemusely fungovat v paralelních rovinách. Dizzcock se soustředil na aktuální desku, ale oproti jeho setu na podzimním Softu mi tento přišel více poslechový, čemuž přispíval i vizuál s politickým podtextem, od nějž se asi ani tvorba Lightning Glove, s nimiž je úzce spojen, nedá oddělit. Na Unreal jsou časté opakované motivy, jako kdyby se jednotlivé tracky kompozičně řídily logikou minimalistických postupů, ale místo obvyklých gradací a jen nepatrných harmonických proměn, vstupují do skladeb ambientní plochy i zvonivé, popovou elektronikou a glitchem načichlé motivy.  

Samotní The Soft Moon pohltili klub jako hlučná industriální šleha, která stojí hlavně na intenzitě perkusí a bicích. Ponořeni do temnoty, bez řečí donutili přítomné k plné pozornosti. A pocit z toho koncertu byl skutečně naplňující ve smyslu, že jsem se cítila být součástí toho jednolitého zvukově sehraného celku, aniž by mi lezly do hlavy jakékoliv rušivé myšlenky. A možná to tak vnímali i ostatní, nevšimla jsem si totiž žádného popocházení dovnitř a ven ze sálu, což opravdu ne každá kapela (krom té, co zaplní prostor tak, že se v něm nedá hnout) dokáže silou vlastního vystoupení. Od letmo hororového šepotu se na poslední desce Criminal Luis Vasquez odhodlal i k emočně vypjatému řevu. Celý koncert The Soft Moon se odrazil s energií autentickou jako je bolest z otevřených ran. Zároveň ani na chvíli nepolevil, a dá se říct, že vlastně dopřál posluchači určitou euforii navzdory veškeré temnotě.

The Soft Moon + Dizzcock, Brno - Kabinet Múz, 18. 3. 19

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.