Tajemství vrbenského skla Marcel Skýba

Tajemství vrbenského skla

V poslední době mě čím dál více fascinují kulturní aktivity, které se snaží pracovat s komunitou. Fajfr Štýl na to šel jednoduše: posbíral pár kamarádů pro organizaci akce v malebném Vrbnu pod Pradědem. Line-up je tvořen zejména spřízněnými hudebníky, na něž se váže právě určitá skupina přátel či příznivců. A nakonec, financování víkendu, jehož program by s přehledem obstál jako přehlídka domácí, zejména tedy kytarové scény na nejednom větším festivale, spočívá v dobrovolných příspěvcích.

Čtěte také naše Fest-view: Fajfr Štýl Fest.

Už podruhé se Fajfr Štýl uskutečnil v prostorou bývalých skláren v městečku s rybníky, obklopeném lesnatými kopci v srdci Jeseníků. Když dorazím na místo, je tu pouze jeden stan. Dvojice, která mě chvíli pozoruje, přiběhne se mnou stavět můj přístřešek (vždycky mám to štěstí). Nejdříve jsem přesvědčená o tom, že jsou to organizátoři.

„Sama stan nepostavíš. A co tě sem vlastně přivádí?“ Jsou to místní, kteří ani neví, že se pár metrů od rybníka koná nějaký festival. Zázemí mu poskytuje místní skejťácká komunita, která tu má svůj klub, indoorové rampy i venkovní skatepark. Tento specificky komunitní sport má ve Vrbně kořeny od počátku 90. let minulého století, kdy se tu organizovaly skatecampy.

Rutka Laskier, foto Martin Chylík Rutka Laskierfoto: Martin Chylík

Sýček nepřijedou. Tu zprávu jsem si přečetla už ve vlaku. Škoda. První kapela dne, On The Roof z Jablonné Nad Orlicí to sem neměla zas tak daleko. Že není příliš vzdálená ani vlivu brněnských Ghost of you, slyším okamžitě. Ale v závěru překvapují velmi pokročilou písňovou strukturou a neotřelými melodiemi. Ette Enaka a Rutka Laskier. Dvě kapely a stejný bubeník. Vítek Chalupecký vůbec dost často hraje s oběma svými hudebními projekty zaráz a nedělá mu menší potíže si dát dva koncerty hned po sobě. Pokud si mám vybrat, spíše Rutka mě skrze svou poetiku v ostrých hranách post-hc přinutí více poslouchat.

„Co přesně zapříčiňuje, že dva lidé, kteří si oba jsou vědomi neurčitosti zítřků a prchavostí všeho, že odpornosti, které zažili a horší věci, které ještě nezažili, mohou čekat za rohem rána, a přesto všechno jeden z nich zdánlivě bezdůvodně, jakoby jen o to vědění bohatší, cení všeho kolem více, než kdy předtím mohl, zatímco druhý si z důvodu nabytí stejného vědomí váže smyčku.“

Čau Česko, foto Martin Chylík Čau Českofoto: Martin Chylík

Čau Česko. Za poslední rok jsem neminula jediný koncert Štěpána a Jonáše v Brně. Stále častěji s nimi vystupuje i Jirka Habarta (který velkou měrou stojí i za organizací Fajfru), protože se postupně formuje kapela schopná převést jejich skladby do živější podoby. Chlad beatů linoucích se z počítače občas celkem kontrastoval se Štěpánovým intenzivním sólovým projevem, tady ve Vrbně to však nebylo znát. Snad pro ty skryté příběhy, pocity a odvahu je vyjádřit.

Flash The Readies už mi k noční hodině úplně nesedli, chtělo by to trochu rozproudit krev. Střídavě odbíhám sledovat skejťáky, jak předvádějí, co dokážou za triky na indoorové rampě. Itchy Elbow nechal na sebe, kluk jeden, trochu déle čekat. Respektive, únava už o sobě dávala vědět. Přesto se podařilo rozjet tancovačku až do rozbřesku.

Ty jsi pozdní ráno
když se tančí a zpívá
navazuji na tebe

Jsi zašeptáno
to do tebe se vžívám
jsi paprsek

Touha
kterou jen tak tak
zvládám ovládat

Touha sálodlouhá
téměř zázrak
který nelze odkládat

Když se v sobotu budím, slunce už je vysoko. Stan mám přímo u vody s myšlenkou, že do ní skočím hned, jak vykouknu ven. Nakonec to odložím na později, voda je studená, více, než jsem možná čekala. Holt Jeseníky. Program začíná rozcvičkou, což není vůbec špatný nápad. Ne jako lék na kocovinu předchozího dne. Spíš jako lék na život, abychom se z něj nezbláznili. David Pšenčík v opičí masce a zcela uvěřitelný učitel tělocviku Jura vytrvale předcvičují jako Aggresive Dance Masters. At Bona Fide vynechám, protože se chci projít, a ještě přemýšlím nad otázkami pro Market. S pěticí kluků, která sem dorazí z Prahy, si dám o půlnoci dostaveníčko u rybníčku. (rozhovor vyjde brzy)

Flash The Readies, foto Martin Chylík Flash The Readiesfoto: Martin Chylík

David Invalid by mě asi svým líným tempem rozčiloval, kdyby bylo osm večer, ale na odpolední čas to naprosto sedí. Nenaplněné tužby po něčem energičtějším mi tak nezaměstnávají hlavu a dokážu najednou ocenit solidní muzikantské kvality této kapely. I Lebanon překvapují, naživo vidím poprvé, a z nahrávek vůbec nepůsobí jako taková šleha. Zpěvačka drtí mikrofon nekompromisním řevem, nepolevuje a nepouští nikoho až do konce. A následují další účinkující, z nichž každý přinese svou vlastní osobitost a nepředstíranou lásku k živému hraní. Posedávající přítomní poslouchají a komentují hudebníky, co právě vystoupili. Krása. OTK a Nesbitt's Inequality – další kapelní bratrství. Oproti tomu mladší generace – ojedinělý zjev z Prahy, již zmíněná pětice Market a slovenští Vojdi, kteří drtí všechny přítomné svou progresivní jazzovou matematikou. A nakonec François Svalis Glitchgoose, zase tanečky až do rána.

, foto Marcel Skýba foto: Marcel Skýba

Fajfr Štýl je festival, co dokope i věčně zaneprázdněné měšťáky ustoupit trochu ze svého pohodlí a jet přes půl republiky někam, kde je hezky. Špínou tu nikdo netrpí. Čistý vzduch, příjemně chladivé rybníky a jedno pódium. Žádné komplikace. A mysl – tu zase projasní ta obrovská spousta hvězd.

„Láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar.“

(citace pocházejí ze sbírky Nemilostná šílenství kolektivu autorů: Šimon Sáva, Eduard Pour a David Komárek, vyšlo na Happy Mutant, 2018)

Fajfr Štýl Fest, Vrbno pod Pradědem, 31. 5. – 2. 6. 19

Fotogalerie: Marcel Skýba

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.