V poslední době mě čím dál více fascinují kulturní aktivity, které se snaží pracovat s komunitou. Fajfr Štýl na to šel jednoduše: posbíral pár kamarádů pro organizaci akce v malebném Vrbnu pod Pradědem. Line-up je tvořen zejména spřízněnými hudebníky, na něž se váže právě určitá skupina přátel či příznivců. A nakonec, financování víkendu, jehož program by s přehledem obstál jako přehlídka domácí, zejména tedy kytarové scény na nejednom větším festivale, spočívá v dobrovolných příspěvcích.

Není letiště jako letiště. Přistávací plocha u Hranic na Moravě se 18. a 19. srpna promění na místo, kde proběhne už čtvrtý ročník multižánrového festivalu progresivní hudby Letiště. Od loňska se festival opět rozrostl na dvoudenní akci a poprvé bude taky se zahraničními jmény v line-upu.

Pokud chcete uspořádat festival, potřebujete prostory, to je jasné. Co ale, když chcete donést lidem kulturu do centra města a vytvořit co nejútulnější atmosféru? Co takhle schody? Že je to i za těchto podmínek možné dokáží letos již počtvrté pořadatelé Michalského výpadu – festivalu v Olomouci. Akce již tradičně oživí poschodí vedoucí mezi kostelem sv. Michala a secesní vilou Primavesi.

V sobotu jsme zase prožili kus života na třetí edici olomouckého Noshitu. Trojka už z toho dělá skoro tradici, které se daří semestrálně proměňovat diskotéku na dobře potemnělou klubovku, představující to nejlepší z domácí elektro scény.

Bude to džungle, bio exploze, která naplní Patnáctku. Další pokračování Noshitu přinese hromadu novýho, od interpretů, přes komplexní diy vizuál, novej fotokoutek bože, noční nebe a UV flóru.

Vyrazili jsme do Prahy, podpořit hlavně olomouckou náplavu crystal coyōtl a François Svalise. Na odrbaných cihlách Gridu visely tyhle díla – jinosvětské fotografie z cest po Indonésii Vlesivy a propracované grafiky lesů a stromů Lenky Falušiové. A mezi stěnami se pohybovala zvláštní směsice přátel, dětí, psů, obsluhy a turistů, kteří očividně zabloudili, ale rádi se zdrželi.