Vytáhni své nejlepší hadříky

Začátek festivalu Grape byl pro mne naprostý zmatek. Davy lidí, všude chaos, neznámé místo, letiště Piešťany. U hlavní brány mě posílají na procházku se stanem a báglem proti proudícím lidem k druhé bráně, je mi na umření. Nejnepříjemnější část dne – postavit stan ve vichru a 35° C. Nejsem jediná, kdo nadává, stačí se rozhlédnout kolem. Peklo na zemi. Mé sousedky prý staví svůj stan už hodinu. Jen to dořeknou, stan se zvedá a letí o několik metrů dál.

Vcházím do areálu a hned je líp. Je pro mě dost nemožné nesrovnat koncepci rozmístění pódií, stánků a barů s Pohodou. Hodně podobné, jen menší, útulnější, vše je tady blíže. Zorientovat se není nic těžkého, je zde šest stageí, kromě té hlavní všechny ve stanech. Přemýšlím, jestli to není škoda, ale když o několik hodin později přijde neutichající bouřka, děkuji za ty stany všem prozíravým pořadatelům.

Bouřky v bouřce

Cigarettes After Sex byli podle kompletně zaplněného hlediště hodně očekáváni, a nutno říct, že melancholie to byla krásná, avšak nedokázala udržet mou pozornost déle než 20 minut. Přeslazené, ale ječícím fanynkám se nedivím. Splněný sen? Rozhodně Metronomy. Muži v bílém a spanilá žena za bicími rozjíždí show dne, ze které mi v hlavě nejvíc rezonují malé perkuse Josepha Mounta, fantastická baskytara a taky pohled na dva klávesáky: své nástroje měli otočené o 90° směrem k publiku, zajímavý pohled. Extáze přichází s hitem Everything Goes My Way, kdy si za mikrofon stoupla s tamburínou ona šikovná bubenice.

O pár chvil později si norská víla Aurora získává celé publikum už při svých prvních tónech. Ta holka má kouzlo jako nikdo jiný. Princezna. Roztomilá divoženka s naprosto odzbrojujícím hlasem a pohyby. Energie, kterou je schopna publiku předat, je téměř hmatatelná a jde vidět, že ji také Aurora čerpá zpětně od posluchačů. Věříte jí každé slovo, které zpívá. Možná to byl důvod, proč mi při Runaway ukápla slza. 

Bouřka přišla přesně, jak se předpovídalo. Šílený liják s blesky nad hlavou a koncert v podobě hlubokých hromů. Utíkám pod zastřešenou stage, dokud je na mě ještě suchá nit. „Umíš balit brko?” Prokazuji laskavost a zanedlouho mám několik nových přátel, se kterými posloucháme slovenské Purist. Pohodička při bouřce. V půlce se však přesouvám zase dál, aby mi okamžitě spadla čelist k zemi. Kollektiv Turmstrasse uchvátil všechny mé smysly a stal se pro mne objevem tohoto Grapu. Nepopsatelně kvalitní německý elektro nářez v podání dvou pánů středních let, tančilo se, díky. Tak silné, že mě to zkrátka nepustilo odběhnout na Júníuse Meyvanta. Nesprávný čas, nesprávné místo, omlouvám se v duchu islandskému písničkáři.

Tohle počasí krásně sbližuje, jelikož všichni stojíme namačkaní pod stany a stánky. Když nás to přestane bavit, je nám to už šumák a skáčeme z kaluže do kaluže, zatímco Jimmy Pé rozjíždí odrovnávající set s energickou light show. Bohužel jsme se nedočkali jejich společeného setu s FVLCRVM – po Jimmym kvůli silné bouřce vše končí.

Jde se spát

Ráno je kupodivu hodně příjemné počasí, konečně mě na festivale nebudí nesnesitelné horko. Spousta stanů nepřežila, ale lidi vypadají i tak spokojeně. Poprvé v životě vidím před pánskými sprchami větší řadu než před ženskými. „Odfotíš nás?” Věta, kterou jsem slyšela pokaždé, když jsem procházela stanovým městečkem. Fotit či jen pozorovat ty lidi tady je jedna radost. Módní přehlídka! (Dokonce tu mají salonky, kde návštěvníky nalíčí, učešou, natřpytí a kdo ví co ještě.) Potkat lidi nad 30 let nebo děti je oříšek. Vystajlovaný mladý fesťák.

V poledne to na hlavní stage má odstartovat duo Malalata a když procházím kolem tak jen koukám, kolik lidí už je čile na nohou a dává si party hned takhle zrána. Já se jdu mezitím projít Urban Marketem, je to módní zóna plná menších prodejců, nabízející široký výběr oblečení a doplňků především z různých ekologických, recyklovatelných, nekonvenčních a alternativních materiálů. Ceny už tak alternativní nejsou. Jdu dál.

Vladimír 518 hezky mluví o Kmenech, Zola Jesus na hlavní stage je uhrančivá, ale vadí rušivé mluvení lidí a špatný externí VJ. A konečně hvězdy festivalu Two Door Cinema Club. Zpěvák a kytarista Alex Trimble přichází v leopardím saku, úzkých latexových kalhotách a s růžovou kytarou, zamilovaná jsem se okamžitě. Naprosto ovládli publikum a házeli jeden hit za druhým. Láska. A co teprve Moderat! Začátek jejich setu je dechberoucí, nájezd ve tmě, s minimal projekcí, která se pak proměnila v nádhernou projekci rukou a dlaní. Celý set gradoval a gradoval, až došlo k hitu Bad Kingdom, kterým celý fantastický koncert zakončili. Teď mohu umřít, pomyslím si, když se vykročím dotančit do únavy na Ventolina.