Je poměrně těžké, aby jakákoliv současná reminiscence 90. let, ať už v kulturní nebo politické podobě, nedopadla jako kýč. Různé oldies párty jsou často dnem jakéhokoliv hudebního nebo lifestylového vkusu a přiživováním se na nostalgii, a to ne po lepší době, ale po nostalgii jako takové. Na Kmeny 90 jsem tak šel trochu s obavami, aby návštěvníci nepochopili celou akci jako oslavu šusťákových bund a triček Kelly Family. Zároveň jsem doufal, že dramaturgie Vladimira 518 a vůbec celá propagace tomu nějak šikovně předejde. Předešla, nikdo neměl ledvinku a z repráků se nehrnuli Culture Beat.
Už samotný koncept Husovky uzavřené kvůli street party mi přišel jako super nápad a přes občasné záseky hlavně v lidnatějších pozdějších hodinách musím říct, že to byla dobrá volba. O vernisáž byl obrovský zájem a před Uměleckoprůmyslovým muzeem byla neustále snad padesátimetrová fronta…
foto: Zdeněk Sodoma
Z mého pohledu jde zatím o nejodvážnější výstavu, která na půdě Moravské galerie vznikla. V roli kurátora Vladimir 518 i přes svůj subjektivní pohled dokázal seskládat autentickou výpověď o subkulturách devadesátek. V galerijním prostředí se střídají fotografie, videa a umělecká díla s rozličnými časopisy, herními automaty, kolečkovými bruslemi a drogami ve vitríně. Nejzajímavějšími jsou pro mě vysvětlující texty, zasazující jednotlivé exponáty do kontextu doby. Svou rozmanitostí se Kmeny snaží poukázat na to, že design nejsou jen skleničky, ale i třeba metalová bunda. Otázkou pro mě ale zůstává, nakolik se z vystavených věcí stávají jen artefakty nostalgie pro ty, kteří 90s pamatují. (Magdalena Prudíková)
Jestli se dá něco říct o hudební produkci, tak hlavně to, že byla nesourodá. První WWW byli jako tradičně skvělí. U Sifona, Milesy a Pavla Fajta můžete vlastně pokaždé očekávat zaručenou kvalitu, obohacenou o Sifonovy umírněné improvizace a Fajtovy razantní bicí. Nová píseň Závory navíc slibuje, že se něco peče. I přes déšť, který začal asi v půlce koncertu, pro mě osobně vrchol večera. Nakonec i vysvitlo slunce a roztrhalo ty mraky. Garage Tonyho Ducháčka jsem prostě nedal. Tenhle typ hudby bych sám pro sebe nazval právě kýčem, ale na druhou stranu se v něm vůbec nevyznám a nedovolím si vystoupení hodnotit. Label Bigg Boss doplnili PSH, tedy právě Vladimir 518, s nímž vystoupili Orion a DJ Mike Traffic. Jejich vystoupení potvrdilo jen to, že v devadesátých letech vznikli, materiál byl ale jinak poskládaný převážně z nových věcí od Vladimirových zpovědí Du dolů až po politicky kritické skladby jako Fuck off.
foto: Zdeněk Sodoma
