OFF Festival 2014I východní Evropa má svou Primaveru. Alternativní princátko, kterému začíná být princovská koruna malá. Katovický OFF Festival roste, zraje a my rosteme a zrajeme s ním. Začátek srpna bez návratu do hájemství Artura Rojka, dramaturgického těšitele, si posledních několik let nedovedeme představit.
Pojem nezávislá hudba je zde vnímán ve své celistvosti, původnosti. Alternativu z rádií zde moc nečekejte, programu vládnou avantgardní, experimentální a progresivní formace, počítá se s náročným posluchačem. Typický festivalový návštěvník by se nejspíš trápil, člověk musí být hudebně „vzdělaný“, „mít naposloucháno“. Žádné přehnané elitářství však, jak by se mohlo zdát, nehrozí. Vždyť v posledních letech OFF nejenže vyhrává různé globálnější ceny, ale navíc přitahuje návštěvy blížící se 15 000 diváků.
Dramaturgická filozofie Artura Rojka, nejprotřelejšího hipstera v Polsku, je již několik roků stejná. Fungující není potřeba měnit. Večery na hlavním pódiu vyplňují setkání s významnými nezávislými matadory, kteří v minulosti určovali žánrové směřování. Listování živoucí hudební encyklopedií, plnění dětských snů. To zajímavější se však odehrává na scénách menších. Nespočet kapel napříč všemi žánry, z nichž mnohé je obtížné na internetu vůbec dohledat, se zde představuje v rozpuku, v tvůrčích počátcích, přičemž si můžete být jisti, že valná většina z nich v dohledné době zablyští. Rojkův přehled je obdivuhodný, stejně tak jeho vizionářský cit. A aby toho nebylo málo, OFF se pro letošek spolčil s ATP a Sub Popem.
Zmíněné matadory letos zastupují The Jesus and Mary Chain, Neutral Milk Hotel, Slowdive, Belle & Sebastian či The Notwist. A jak se to má s těmi v rozpuku? V našem pravidelném seriálu, který poprvé aplikujeme i na tuto katovickou perlu, vám společně s věrným návštěvníkem OFFu, kytaristou frýdecko-místecké garážové úderky Noise Parade, přinášíme pětici, kterou byste si neměli nechat ujít. Kroužkujte. (tf)
OFF Festival, Katovice, 1.–3. 8. 14
clipping. (www)
Hip hop není, co býval. Jestliže u nás možná vládne poetika macho kontra romantik, na západě vystrkují růžky homosexuálové, transvestité, povahově eklektici. Na poplach bijí clipping. – když v pozadí podkresů bezútěšně tiká –, zapsaní pod vydavatelstvím Sub Pop, které spíš než „hip hop” diktuje „jsme novátoři”, jimiž v Katovicích kurátoruje celou jednu scénu. Divokost se ovšem drží erbu rapu dále, byť roztrhaný plot na obalu druhého ICLPPNG dvousečně otevírá jinou debatu – vyplatilo-li se useknutí řetězu a kolik tomu ztlučenému psovi snesem barev. Trojice z LA je představována dvěma zvukovými frankensteiny (Captain Ahab, Unnecessary Surgery), jejichž sbírání ruchů ulic předcházelo stvoření jejich golema, rozpačitého vypravěče pranostik. Vypráví se proti rytmu svých pánů, stále se odkazuje k zaprášeným hiphopovým hitům a z pódia se linou spíš příběhy zlých snů než diskoték. Bude úzko… (lg)
Protomartyr (www)
Ve stínu krachujících automobilek dali místnímu tradičnímu technu vale a v potemnělých suterénech se potají oddávali tomu, co se v tom samém období odehrávalo za oceánem, v zakouřených klubech Londýna a Manchesteru. Joy Division žijí! Zvolávám. The Fall žijí! Zvolávají jiní. Post-punk žije! Zní pojítko. Žádný revival, žádné přizvukování době současné. Reinkarnace a čistokrevná tradice, špinavá a hněvivá. Monotónní bicí, monotónní basa, ostré, úsečné a opakující se motivy kytary, floutkovství, vztek a nezúčastněnost v hlase, který hodiny zpěvu pravidelně vypouštěl. Co se nestihne sdělit do dvou minut, nemá cenu sdělovat. Ležérnost překypující energií, naživo prý ještě násobněji.
Šest let trvalo, než detroitští Protomartyr vylezli z děr. Debutová deska No Passion All Technique sotva přeplavala přes Velká jezera, letošní dvojka Under Color Of Official Right však obeplula svět. Že by přeci jen kytarová muzika nebyla mrtvá? Anebo je a Protomartyr se jako správní prvomučednící řítí vstříc záhubě, aby prokázali svou post-punkovou víru? (tf)
Le1f (www)
Le1f má, ačkoli bez tzv. plnohodnotného alba, jasněji: cool + sexy, živě zamíchat. Jakožto zastupci LGBT komunity, paroháči Mykki Blanka, je mu blízká chameleonní podstata – každý zvuk třaskavý prut, trendy zlatá rybka rozhýbána v ještě včera netančeném tektoniku, co pohyb, to stránka do slabikáře fashion mola. Když vyjde předpověď s clipping., bude se na pódiu úzko pohodlného rapu čeřit dvakrát. Le1f znamená tanec, estráda, během níž se ukazuje túdle hiphopovým klišé a vzdává hold pestrosti žánru. Pitchfork supluje: naservírujte mu teploušskou otázku, vrátí se s fackou, vtipem, rapem. Dvě požehnání = co nevyšlo Creepy Teepee, to vyjde OFFu. (lg)
Lyla Foy (www)
Virální folktronická víla, která vypráví stále omílanější pohádku o anonymních hudebnících, kteří se zrodili díky sociálním sítím. Před dvěma lety se místo pátečního ometání klubů zavřela doma, složila píseň No Secrets a pod pseudonymem WALL ji vpustila do světa internetu. Jedno sdílení, druhé, třetí… lavina zájmu a šťastný konec v podobě smlouvy se Sub Popem a debutové desky Mirrors the Sky, vydané již pod vlastním jménem.
Okřídlené subtilní písničkářství, v němž probublávají elektronické kudrlinky a tepe syntezátorové švitoření, obyčejné, a přesto jaksi étericky podmanivé. Folk na vlnách intimních surf rockových nálad, nebeské zrcadelní, které mlží šeptavý křehký hlásek, impresionistické vidění hořkosladkého světa. Přítomnost něčeho neuchopitelného, něčeho mezi řádky, co hudbu Lyly Foy odlišuje od změti zaměnitelných dalších podobných zpěvaček, je zřejmá, hned první den na OFFu oblečeme křídla. (tf)
Wolf Eyes (www)
OFF Festival 2014, čas 01:35 – 02:35. Hodina vlků bez Bergmana. Jediná noiseová kapela, na kterou se dá tančit. Instinktivně, s prsty v uších. Wolf Eyes vždycky chtěli okamžitou zpětnou vazbu a neváhají si o ní říct tím nejbrutálnějším hlukem, ať už je subjektivní vnímání hluku jakékoliv. Beznaděj křižuje rock’n’roll, občas se zákeřně plíží. Mám dokonce pocit, že Wolf Eyes byli před lety první noiseovou kapelou, kterou jsem kdy slyšel. Neříkám, že mě tehdy nevyděsili k smrti. Dneska je pro mě „vyděšení k smrti“ jeden ze zážitků, které vyhledávám…
Dvě desky jim vyšly u Sub Popu, další zhruba stovka nahrávek je většinou přísně DIY. Na loňské No Answer: Lower Floors pak odkrývají nový level jejich hororových vizí a nekompromisní zvukové posedlosti. Možná nejpropracovanější projev obsese. Každopádně tihle michiganští hédonisti jsou hlavně o koncertním prožitku. O hlukovém teroru, který znásilnil punk a který tu noc pravděpodobně znásilní zvukovou aparaturu, tvoje sluchovody a celou realitu. Od diletantů pro diletanty. Jejich show jsou často úplná improvizace – intenzivní spontánnost jde ruku v ruce se zvuky, které nechápe ani Thurston Moore. Pro mě osobně letos jeden z nejočekávanějších koncertů na OFFu. (Tomáš, Noise Parade)
